Tour de Pastviny 14.06. - 16.06.2006
1. den - Meziměstí - Police - Náchod - Peklo - Rokol - Olešnice - Číhalka - Vrchmezí - Šerlich - Orlické Záhoří - Čihák - České Petrovice - Mladkov - Těchonín
2. den - 1. skupina: Těchonín - pevnost z druhé světové války Bouda
2. skupina: Těchonín - Lichkov - Miedzylesie - Králický Sněžník - Dolní Morava - Dolní Lipka - Těchonín
3. skupina: základna, zabezpečovací práce, Kačaba se jel vykoupat na Pastviny
3. den - Těchonín - Lichkov - Dolní Lipka - Miedzylesie - Bystrzyca Klodzka - St. Lomnica - Polanica Zdroj - Wambierzyce - Radkow - Božanov - Broumov - Meziměstí
Peloton: Václav, Zedník, Tučňák, Bery, Bříšek, Blažek, Zajda, Uragán, Valda, Áda, Smolda, Pšéňa, Chlup, Olda, Koubič, Salám, Kačaba, Tonda, Luďa, Jirka Jenda Horák, Olda Čížek
Zásobovací vozidlo: Šimon, Sultán, Šulin
Máme 14. června. 2006 a je právě 7:45 hod. U Edy se schází Bike team Půlnoční království ke svému dalšímu velkému zájezdu. Tentokrát jsou naším cílem Pastviny. Máme v pelotonu nové tváře, Jendu Horáka a Oldu Čížka, oba to jsou závodníci. Ze stálých členů chybí pouze Kuboš, který krouží pod Glosglocknerem.
Počasí vypadá, že nám bude přát, tak můžeme vyrazit. Jedeme přes Jetřichov , na parkovišti pod Pasama se sjíždí Meziměstská klika s Broumovskou a stoupáme do Pasou. Teď nám to jde pěkně, uvidíme odpoledne. V Polici se přidávají Poličáci a pokračujme přes Hronov do Velkého Poříčí, kde u Ryšavých dochází k prvním opravám kol. Po této neplánované přestávce jedem po cyklostezce až k přechodu Běloves, kde na nás čeká Šolin se zprávou, že se před chvílí stal podruhé šťastným otcem. Všichni mu gratulujeme. Rád by jel s námi, ale tentokrát vyhrává rodina. My pokračujeme přes Běloves do Náchoda, zde v Primátoru žíznivci nevydželi a občerstvují se, samozřejmě Primátorem. Z Náchoda míříme přes Bražec a Ostrovy do Pekla, kde na nás netrpělivě čeká Blažek. Zde je opět občerstvení, jelikož už slunce docela solidně praží. Pak jedeme, jak jinak než do kopce, na Rokolský most. Tento kus cesty vedoucí lesem je parádní i přesto, že je pořád do kopce. Na Rokolském mostě vjíždíme na hlavní cestu a jedem do Olešnice na oběd. Oběd dobrej. Teď nás čeká další pěkná část etapy a to stoupání na Číhalku. Na chatě Číhalka je pivo určitě zasloužený. Ale pořád ještě nejsme nahoře. Stoupání na TS Číhalka je taky výživný. Cestu ze stezky na Vrchmezí máme najetou, ale z kopce dolů. Nahoru to je docela pakárna. Na Vrchmezí krátká pauza a míříme k Šerlichu. Pěkná cesta, opět do kopce a za chvíli jsme na Šerlichu. Zde je plánovaná další přestávka, kterou vyplňuje doplňování tekutin a nabírání sil na další cestu. Zde na Šerlichu končí cesta terénem a až do Těchonína nás čeká už jen asfalt. Nejdříve sjezd a pak více méně stále z kopce, anebo po rovině až do Orlického Záhoří. Cesta už moc rychle neubíhá. Další zastávka je na Zemské bráně, mimochodem pěkná a zajímavá stavba. Poté opět nahoru a dolů a další zastávka v Českých Petrovicích, jelikož už je Těchonín „pomalu“ na dohled, tak si dopřáváme pauzu a pivko. Teď už jen Mladkov a sjezd do Těchonína. V nohách máme docela slušných 120 km. Bydlení je zajištěno u našeho kolegy Šimona na „chalupě“. Zde nás čeká zasloužená sprcha a večeře. Zásobovači, hlavně Šulin, připravili dobrej gulášek a pivo. Po večeři jsou rozdány pamětní trika na tuto akci, zářivě žlutá, abychom se lépe viděli. Po krátkém odpočinku odcházíme do místní hospůdky na fotbal. Společnost nám dělá místní pes, pěknej vlčák, zvaný Sorbon, kterej se rozhodl s námi strávit ty tři dny tady v Těchoníně. V hospodě jsme trochu tipovali, mimochodem zvítězil „znalec“ Šimon, vypili pár piv a šli spát.
Ve čtvrtek ráno zásobovací jednotka nezklamala, čerstvé rohlíky, čaj, káva, pěkná snídaně. Po snídani došlo k rozdělení pelotonu na tři skupiny. První, ve složení: Tučňák, Zajda, Blažek, Valda, Jirka, Olda, Koubič, Zedník, Tonda a Sorbon se rozhodla navštívit pevnost z II. světové války Boudu, druhá, ve složení: Václav, Bříšek, Smolda, Pšéňa, Luďa, Jenda a Olda Čížek, se rozhodla pokořit Králický Sněžník. No a třetí, ta zůstala na základně.
První skupina tedy vyrazila na pevnost Bouda. Šlo se pěšky lesem asi 7km za stálého stoupání. Když jsme dorazili k pevnosti, hned jsme pátrali, jestli je k mání pivo. Místní průvodce nám pivo prodal, ale nejdříve se musel nadlábnout z ešusu a pak začal fungovat. Už od pohledu byl nesympatický (den předtím jsme ho nenechali v klidu koukat na fotbal). Po tom co dorazil školní výlet začala očekávaná exkurze. Vše probíhalo v klidu až do doby, kdy Tučňák dostal nápad nechat se vyfotit za dělem. Jeden lehký dotyk s dělem a to se poroučelo k zemi. Průvodce v tu chvíli skákal tak metr vysoko a vyhrožoval, že nás nechá vyvést policií (cha, cha, cha). Zbytek prohlídky a také návrat na základnu již proběhl v klidu. Cestou návštěva hospody v Těchoníně s obědem a pivkem a šup na chalupu. Celou cestu s námi absolvoval i Sorbon a ani se neztratil.
Teď krátce k výjezdu druhé skupiny. Vyrazili jsme přes HP Dolní Lipka do Polska. Za Miedzylesiem jsme sjeli z hlavní cesty, vymetli pár polských vesnic nahoru a dolů až jsme dojeli do Miedzygorze. Toto městečko je výchozím centrem výstupu na Sněžník. Zde jsme doplnili tekutiny (tentokrát jen vodu) a vyrazili vzhůru na Sněžník. Cesta, jak jinak, než stále do kopce, a pěknej pařák, takže lahůdka. Pšéňa je jak Frištenský, stále se ptá, kdy už tam budem, že už má 40km najeto. Myslel si, že to bude dohromady jen 40km. Ve výšce 1220 m. n. m. je „chata pod Snieznikem“, kde jsme dali polský pivko a polévku. Těch posledních 200 výškových metrů jsme kola vytlačili a ve 14:15 jsme Králičák pokořili. Za tu dřinu se nám naskytl parádní výhled na všechny světový strany. Počasí super, viditelnost výborná. Po menší přestávce vyplněné focením vyrážíme dolů, směr Dolní Morava. Kousek pod vrcholem ještě zastávka u pramene Moravy a můžeme pokračovat. Cesta dolů se ukázala mnohem složitější. Nahoru jsme skoro vyjeli, ale dolů kola tlačíme. I přes tuto nepříjemnost jsme dorazili na cestu a sjíždíme do Dolní Moravy. Zde v pensionu pozdní oběd a pivko (Jenda džus). Kuchař se nejdříve zdál jako pitomec, ale co předvedl na talíři to byla paráda. Dokonce kvůli dvěma pizzám roztopil pec. Po této baště jsme už bez přestávky mazali na základnu do Těchonína. Najeli jsme dost náročných a kvalitních 90km.
Program třetí skupiny, která zůstala na základně ve složení: Bery, Uragán, Áda, Chlup, Salám, Kačaba, Šimon, Sultán a Šulin. Z této skupiny se oddělil Kačaba, který jel své vypracované tělo předvádět na Pastviny.
Ostatní do návratu první skupiny pouze relaxovali kolem chalupy a hrou v karty si krátili čas. Hned z rána byl u Šimona ve stodole nalezen „radar“ a po návratu skupiny z pevnosti se před domem začalo měřit. Měření mělo hned úspěch, gumy pěkně kvílely. Pak se rozehrál turnaj v nohejbale, který pokračoval až do večerních hodin. Večer jsme už strávili všichni společně. Večeři, kuřecí čtvrtky na roštu, Šulin malinko podcenil a vznikly „kuřata z krematoria“. I mistr tesař se někdy utne. Jednu chvíli to vypadalo, že si Sorbon našel novýho pána a bude se stěhovat k Valdovi do Broumova. Tvůrci seriálu Ordinace... by asi byli rádi, kdyby viděli jaké věrné pozorovatele má jejich dílo v Salámovi se Zedníkem. Poté jsme opět vyrazili do místní hospůdky na fotbal a na pár piv. Sorbon jak jinak než s náma. Večer v hospodě proběhl standartně, nějaké vtipy, trocha legrace a šlo se spát. V noci se na chalupě objevil další Sorbon, který hlídal Oldu a spal mu v nohách.
V pátek ráno nás opět vítalo sluníčko a před námi 90km cesty domů. Po snídani se oddělili Smolda s Pšéňou, měli toho málo, tak se rozhodli, že budou po Orlickejch jezdit celý víkend. Vyrazili jsme směr Dolní Lipka a HP do Polska. Po krátké zastávce ho valíme stále z kopce přes Miedzylesie do Bystrzyce Kl. Jízda po hlavní a za docela slušného provozu nic moc, ale průměr byl solidní. Zde sjíždíme z hlavní a jedeme směr St. Lomnica. Cesta je rozbitá, slunce pálí, takže přestávky jsou častější a delší. Někteří toho už mají docela dost a trochu se na kole trápí. Ze St. Lomnice pokračujeme do Polanice Zdr. Zde, jako vždy, přestávka na kolonádě a doplnění a výdej tekutin. Z Polanice klasicky do kopce a směr Wambierzyce, Radkow a Božanov. Pro zajímavost teplota na slunci je 37°C, takže je to lahůdka. Luďa s Jirkou se oddělují a jedou přes Karlow do Machova a do Police. V Božanově, v hospůdce u Oldy máme pozdní oběd a konečně dobré pivo. Paní hospodská nezklamala, jídlo bylo výborný. Někteří po jídle polehávají a vůbec se jim nechce jet dál. Po této zastávce pokračujeme lehkým tempem přes Martínkovice do Broumova. Zde se parta trhá úplně. Pár žíznivců se zastavuje na „dvě“ u Ládi, akorát Salám na jedno pětipivo.
Rekapitulace: Byl to určitě nejdelší a nejtěžší výlet jakej jsme kdy absolvovali. Počasí nám přálo, snad až moc, po tři dny slunce a pařák. Dík patří Šimonovi, že takový bandě poskytl azyl. Dík patří i zásobovačům za to jak se o nás starali (když Šulin v noci vařil a opejkal párky). Nehody a zranění se nám naštěstí vyhnuli úplně. Píchalo se jen dvakrát, vždy Tonda, je vidět, že všichni kola na cestu připravili dobře. Možná, že těch kilometrů bylo zbytečně hodně, ale jednou za rok se to dá vydržet. Takže díky všem za pěknej výlet.