Bystřické jezero 24.05.2007
Trasa: Meziměstí - Starostín - Gluszyca - Grodno - kolem Bystřického jezera - Gluszyca - Janovičky
Peloton: Tučňák, Blažek, Sultán, Pšéňa, Šolin, Zajda, Tonda, Bury, Joska Pavlínek, Šulin, Áda, Uragán
Je 24.05.2007 a Bike team Půlnoční království se připravuje na svoji další vyjížďku, a to opakování výletu na Bystřické jezero. Sraz je na základně v Meziměstí u restaurace Šlechta a start je v 10.00 hodin. Počasí nám dnes zatím přeje, ale uvidíme, kvůli počasí jsme zvolili opačnou trasu oproti minulému výletu.
Krátce po desáté hodině opouštíme území republiky. Toto vždy hlásí domů Šulin, ale dnes se odpoutal a jede s malým náskokem, před hlavním pelotonem. Vymáčkl ze sebe co mohl a hlavní pole jej dojíždí až při výjezdu z Mieroszowa. Jedeme až do Unislawy bez zastávky a zde na odbočce na Gluszyci je krátká občerstvovačka. Šulin se chce zase trhnout, jenže ne do kopce, ale že pojede nazpátek, podívat na vnoučka, jak hraje fotbal. Než se stačí se všemi rozloučit po svém, podáváním multivitamínu ze švestek, tak je ukecán, ať s námi pokračuje do Gluszyce. Jedeme dále přes Rybnicu Lesnou, kde před vjezdem na hlavní silnici máme pauzičku na občerstvení a rozloučení se Šulinem, který na rozdíl od nás uhýbá doprava a jede na Janovičky. Od této chvíle ztrácíme přehled o jeho další cestě. My ostatní zabočujeme doleva a upalujeme k jezeru. Cesta je mírně z kopce podél vody a tak pěkně utíká, až na ten provoz. Zatím vše probíhá bez komplikací, jen Uragánoj praská drát v zadním kole (poslední dobou dost častý jev). Když jsme dorazili do Zagorze Slaskiego, všichni krom Uragána a Ády (opravují) míříme nahoru na zámek. Zde se někteří rozhodli kulturně vzdělávat prohlídkou zámku a zbytek hlídáme kola. Po prohlídce chceme vyrazit do restaurace Wodnik u jezera, ale marně čekáme na ty opraváře. Tučňák se je proto vydal najít a zbytek jel zkratkou, podle Tučňáka, k jezeru. Pak se jich máme dočkat, když si spokojeně seděli na návsi na lavičce pod stromem, držíc v ruce polské lahváče. Zarážející bylo, že tu neseděli sami, ale ještě s pár místními důchodci a bezdomovci. Po příjezdu k restauraci Wodnik si musel Tučňák vyslechnout, že ta cesta silně připomínala ,,Zedníkovi zkratky“. Po občerstvení a pozorování polského pracujícího, který předvedl co vše se nechá vykouzlit pomocí nůžek na křoví (kdysi podobně stříhali živý plot Voskovec s Werichem), jsme vyrazili na objížďku jezera. První část vedla až pod hráz bez výhledu na jezero po pěkné silnici. Hráz je pěkná, kamenná. Zato druhá část, po celou dobu s výhledem na jezero, vedla také po asfaltce, ale jestli se ten tankodrom vůbec nechá asfaltkou nazvat. Zpáteční cesta proběhla bez problémů, akorát kvůli husté automobilové dopravě jsme se roztrhali na skupinky po 2-3 lidech a tak dorazili na Janovičky. Zde jsme v restauraci Na vyhlídce chvilku poseděli, doplnili tekutiny a stravu a rozjeli se k domovu. Broumováci uháněli na Olivětín, ostatní jsme uhnuli na Heřmánkovice, profičeli Hynčicemi a Jetřichovem, a tam se dále dělili. Někdo jel dál na Pasa, další na Hejtmany a zbytek do Meziměstí do restaurace Na nádraží. Odtud jsme se po krátké chvíli (skoro za tmy) v klidu rozešli do svých domovů. Důležité bylo to, že vyšlo počasí, ujeli jsme kolem 80km a celkově cesta proběhla bez velkých problémů.