Tour de Jinolice 21.06. - 24.06.2007
1. den - Meziměstí - Adršpach - Trutnov - Hostinné - Studenec - Stará Paka - Klepanda - Železnice - Jinolice
2. den - poznávání krás Českého ráje - Trosky (zbytek účastníků - zabezpečovací práce v kempu)
3. den - poznávání krás Českého ráje - Kost (ostatní účastníci - to samé co minulý den)
4. den - Jinolice - Železnice - Lázně Bělohrad - Miletín - Velichovky - Jaroměř - Rychnovek - Meziměstí
Peloton: Václav, Zedník, Bery, Blažek, Uragán, Zajda, Šolin, Smolda, Řízek, Chlup, Luďa, Tonda, Salám, Koubič, Bury, Boris, Jirka, Caca, Flinstoun, Sultán, Áda
Zásobovací vozidlo: Kačaba, Šulin
Je 21. června 2007, 7.45 hod. a U Edy se opět schází Bike team Půlnoční království k letošnímu velkému zájezdu. Jako cíl jsou vybrány Jinolice u Jičína. Peloton je po delší době opět silný. Nejede pouze Tučňák (rodinná dovolená), stejně tak Kuboš dal přednost rodině a Bříšek, kterého nepustili povinnosti na stavbě rodinného domku. Je přistaveno zásobovací vozidlo, se „zkušenou“ posádkou – Kačabou a Šulinem, do kterého jsou naloženy věci osobní potřeby účastníků zájezdu a nějaké ty nápoje a potrava. Počasí je zatím dobré, slunečno a bezvětří, ale předpověď na dnešek i na celý víkend není moc optimistická. Vypadá to, že asi zmokneme.
Lehce po 8. hod. vyrážíme. Cestou v Teplicích se přidávají Dobytek s Jirkou a tím jsme kompletní. Do Trutnova se jede v pohodě. Stoupání na Chvaleč a pak sjezd až do Trutnova. Tam je už provoz docela solidní, ale to některým nebrání v tom, aby si na kruháči trochu zakroužili. Z Trutnova míříme po hlavní silnici směr Jičín, kousek za Volanovem odbočujeme doprava a přes Vlčice a Čermnou míříme do Hostinného. Tady se stalo to co se stát nemělo. Zedníkovi ve sjezdu ustřelilo přední kolo a ten se řádně vyválel. Sám na kole dojel do Hostinného k lékaři, kde ho poslali do Vrchlabí na rentgen (že by zavolali záchranku, nebo ho tam odvezli je ani nenapadlo). Do Vrchlabí ho odvezl Kačaba a už si ho tam v nemocnici nechali. Čekání v Hostinném jsme si zpříjemnili obědem (řádným). Z Hostinného šlapeme do kopečka na Slemeno. Mraky nevěští nic dobrého a těsně před Dolní Kalnou to na nás spadlo. Pár nejrychlejších stihlo dojet do hospody, zbytek se před deštěm poschovával kde se dalo. Po dešti jsme se sjeli v hospodě, kde jsme poseděli (za pěkného a slunečného, počasí). Po této zastávce pokračujeme směr Studenec. Mraky jsou opět tady a máme co dělat, abychom si ve Studenci našli nějaký úkryt. Po tomto ceďáku pokračujeme opět pěkně do kopečka. Když jsme si to vyšlapali nahoru, tak se svezeme i dolů a to do Staré Paky, a pak na Ústí. Zde to malinko zaskřípalo. Na křižovatce se někteří vydali jinam než měli, ale na Klepandu jsme už vyjeli všichni společně. Do Brádlecké Lhoty pěkný sjezd zpestřený smradem ze slepičárny. Teď už jsou před námi jen Železnice a Jinolice. Samozřejmě, že jsme nestihli dojet a v Jinolicích nás zastihl opět pořádnej ceďák, pár odvážlivců se schovalo v lese, ale když kolem nich začali padat větve uháněli v dešti do kempu.
Ubytováni jsme v kempu Eden - Jinolice. Máme pro sebe poměrně velkej okál, ale bez kuchyňky a bez společenské místnosti. Před barákem je ohniště a kousek dál kryté ohniště a přístřešek s lavicemi na sezení. Šulin je spokojen, vytahuje lornu a chystá se vařit. Dnes bude guláš. Po loňský zkušenosti máme trochu obavy, ale Šulin se přemohl a guláš je vynikající. Večer probíhá tak jako vždy. Jídlo, pivo, příhody a sem tam nějaké to povedené foto. Co musím zmínit je Sultánův pokus o rozhovor s čechem za pomoci překladatele, Šulinův hadí tanec, nová přezdívka Josky Pavlínka - „Flinstoun“ a nakonec „uzený švéd“, který Saláma pozdravil jak se sluší a patří - „Salám alejkum“. V pozdních hodinách je naražen soudek s Olivětínským kvasnicovým (dodal ho Bury, měl narozeniny) a po vypití se jde spát.
Ráno je zatažené, poprchává, uvidíme co z toho bude. Pinďour chodí kolem rybníka, pak si dokonce vypůjčuje loďku, jako by něco hledal… Boris rybník křižuje plavmo, také něco hledá. „Jak tohle skončí?“ Šulin rozdělává oheň a ohřívá ke snídani guláš, který je ještě lepší než večer. Sultán se loučí a jede domů, i hasičské slavnosti jsou důležité. Po tomto se náš tým rozděluje na dvě části. Jedna která se rozhodla hlídat obydlí a strávit den poflakováním se kolem chalupy a část, která v sobě našla sílu a rozhodla se poznávat krásy Českého ráje, a za cíl si vybrala Trosky.
Večer opět jako vždy. Šulin zapálil oheň a vařil, musím říci, že opět výborně. Zábava běží normálně, stav tekutin byl díky Kovinovi (člen týmu bydlící v Jičíně) doplněn. Za zmínku snad stojí debata, které kolo je nejlepší, jestli Author, Apache, nebo Merida (jak říká Šulin, Merinda). Výsledek je nejasný, protože jeden účastník této debaty vyčerpáním usnul na lavici. Někteří toho mají za celý den málo a jdou se ještě občerstvit na druhou stranu rybníka, další toho mají dost a jdou spát, aby byli na ráno připraveni a mohli vyrazit na další výlet po okolí.
Sobotní ráno je o poznání lepší než to včerejší. Slunce svítí, Šulin zase rozdělává oheň (do rána si ho nechal vyhasnout) a ohřívá zbytky z večera. Prostě idylka. Dnes domů razí Chlup, má bohužel pracovní povinnosti. Dnešní dopoledne bude věnováno fotbalu. Zde je třeba pochválit Borise, že skoro celé hřiště uklidil od spadaných větví. Utkání bylo zpestřeno opakovaným hledáním míče a nakonec jeho prokopnutím. Flinstoun si odnesl jeho vzorek vytlačen do zad. Po fotbale se tým opět dělí na dvě části jedna opět hlídá obydlí a druhá vyráží na výlet. Tentokrát je cílem Kost.
První část den strávila opět poflakováním se a hrou v karty. Odpoledne bylo rozhodnuto, že se pojede za dalšími do hospůdky Na růžku. Ale vozidlem s Kačabou. Vzdálenost mezi kempem a touto hospůdkou je 6 km, vozidlem ale tato cesta trvala skoro hodinu a najelo se 23 km, takže i tato skupinka poznala krásy Českého ráje. Zde zábava už běžela docela slušným tempem. Pilo se dobré pivo – Svijany a i tichý a málomluvný chlapec Koubič se konečně rozhovořil a sypal jeden vtip za druhým. Odpoledne a večer jsme zde strávili k plné spokojenosti. Po návratu do kempu, tak jako včera, šli někteří spát a pár vytrvalců se šlo ještě občerstvit (dorazit) na druhou stranu.
Posledním dnem našeho zájezdu je neděle a ta je tu. Ráno ještě trochu promazat řetězy a můžeme vyrazit. Počasí je parádní. Slunečno, bezvětří. Trasa je oproti té, co jsme jeli první den odlišná. Vyrážíme opět na Železnici, ale tady odbočujeme na Dřevěnice a Lázně Bělohrad. Cesta je příjemná, po vedlejších cestách, skoro bez provozu. V Lázních Bělohrad projíždíme kolem kolonády plné důchodců a důchodkyň, které Salám nazval přestárlé Barbíny. „Opravdu nekecali“. Z Lázní Bělohrad jedeme na Miletín, kde je první delší přestávka. Na náměstí U sousedů si dáváme polévku a pivo a pokračujeme za slušného horka k domovu. Na kopci nad Dubencem debatu, jestli do Jaroměře přes Velichovky, nebo přes Novou Ameriku, rozsekl Jirka (Bimbo). Že by jsme mohli jet přes Ameriku a zahrát si tam golf, takže jedeme v klidu na Velichovky. Sjezd do Jaroměře byl vynikající. Koubič říkal „tři kilometry za tři minuty, to není špatný“. Průjezd Jaroměří proběhl v pohodě, na kruháku jsme zakroužili a hnali se směr Rychnovek. Na odjezdu z Jaroměře se pěkně píchalo. Caca a hned třikrát. Zde se oddělují Smolda s Pšéňou a Jirka, kteří jedou napřed. Zbytek polehává v trávě a sbírá síly na posledních 55 km. Po opravě jedeme na Rychnovek a Nahořany. Za Nahořany odbočujeme na polní cestu a přes Lhotu u Nahořan míříme do Šonova. Zde, jak se pomalu stává tradicí, se stavujeme na pozdní oběd. Dnes to tady není co obvykle. Jídla probraný, rychlost taky není nijak závratná, ale asi vše vynahradila kvalita a opět Svijanské pivo.>br>Po obědě nás čekají Václavice. Kopeček je kvalitní, ale všichni v pohodě šlapou. Následuje sjezd do Bražce a průjezd kolem pivovaru do Bělovse. Po cyklostezce do Hronova. Na výjezdu z Hronova na nás nějaký pacient pořád troubil a neměl se k předjíždění. Samozřejmě, že schytal kupu nadávek. A kdo se z tohoto pacienta vyklubal? Tučňák s manželkou vracející se z dovolené v Beskydech. V Pěkově se loučíme s Luďou a Dobytkem a přes Pěkov šlapeme do Pasou. Na vrcholu Pasou je další loučení, Broumovská klika míří do Dřevěnky, Meziměstská Na nádraží a Koubič k Suchánkovi. A tím vlastně celý tento zájezd skončil.
Pro úplnost ještě malé zhodnocení. Najeli jsme slušných 300 km. Kačaba autem 350 km. Zranění se nám tentokrát nevyhnulo. Doufejme, že Zedník bude brzy v pořádku a že tento pád na něm nezanechá následky. Píchalo se, ale tentokrát lehce, akorát Caca si to trochu vyžral. Dále bych měl vystřihnout nějaký poděkování. Takže, dík Kačabovi za to, že jako doprovod se první den postaral o Zedníka a v dalších dnech se staral o dopravu, jak potravy, tak ostatních účastníků, kterým se nechtělo šlapat do pedálů. Doufám, že nemoc, která Kačabu přepadla brzy ustoupí a Kačaba bude moci na další výjezd už vyrazit na kole. Hodně zdraví Martine! Určitě dík Šulinovi, že nás tentokrát neotrávil a jeho „lorny“ byly výborný. Dík všem, který se postarali o bezproblémový chod tohoto zájezdu. Ale hlavně bych chtěl poděkovat všem kteří se zúčastnili tohoto zájezdu, že si dokázali udělat volno a vyrazili s takovouto partou na tento zájezd.