Riva del Garda 02.10. - 10.10.2009
Peloton: Václav, Zedník, Uragán, Blažek, Bříšek, Caca, Luďa, Kuboš, Olda, Zajda, Jenda Horák
Ve dnech 2.10.-10.10.2009 pořádal SKP Hradec Králové zájezd k jezeru Lago di Garda, do městečka Riva del Garda. Výše jmenovaní členové Bike teamu toto pojali jako soustředění na závěr sezóny a tak trochu jako zaslouženou dovolenou po celoroční dřině. Jelikož jsme na místě strávili celý týden a rozdělili se do více skupin, nebude tento zápis v časové posloupnosti, ale bude to krátká vzpomínka na výjezdy, které účastníci absolvovali. Pro úplnost je třeba říci, že jsme každý den startovali z výšky 68 m.n.m.
Začnu asi tím nejtěžším co nás potkalo: Monte Altissimo
Start ráno v 8.30 hod., 20 km do kopce, z toho poslední 2 km nás už pár ty kola tlačilo, závěrečných 300 výškových metrů, kola neseme na zádech. Jízda do kopce se zdála hrozná, ale ten závěr byl neskutečnej. Našli se i tací, kteří chtěli skoncovat nejen s cyklistikou, ale chtěli zde na tomto kopci i umřít. No nakonec jsme ho zdolali. Ve výšce 2079 m.n.m. byla naše kola asi poprvé. Nahoře pár fotek a krátká přestávka a už mažeme dolů, ne nazpět, ale úplně na druhou stranu. Sjezd byl moc parádní. Nejdříve kameny, šotolina a pak i asfalt. V jednom městečku cestou dolů zastavujeme a měníme směr. „Bude to stále z kopce a trochu si to zkrátíme“. No bylo to 20 km do kopce a dalších 1000 výškových metrů. Objevují se první krize a taky se začíná pomalu stmívat a na základnu je ještě dost daleko. Projíždíme obcí Praza a začínají serpentiny k vodě. Asi by to byl parádní sjezd, kdyby už nebyla parádní tma. Ke slovu přicházejí světla a blikačky a už se spouštíme dolů do tmy. Cestou jako zpestření jedno píchnutí a jsme u vody. Odtud 30 km podél vody jsme na základně. Poslední přijeli ve 22.00 hod. Tento den – 115 km a 3000 nastoupaných metrů a hlavně krutý poznání, že někde jsou ještě větší kopečky než Karlow, nebo Špičák.
Jako nejzajímavější a nejparádnější: Tremalzo
Z Rivy k horské chatě Garda nás dovezla CDS-ka, mimochodem od nich taky parádní výkon. Tímto nám ušetřila 45 km do kopce, myslím, že brutálních, i když Bříškova hláška „50 km do kopce?, no a co, tak do kopce“ o tom nesvědčila. Odtud ještě 3 km k tunelu Tremalzo, který je proražen pod sedlem Bocca di Val Marza (nejvyšší dosažená výška dne 1850 m n.m.), a po jehož projetí začíná legendární sjezd TREMALZO. Myslím, že si tento báječný sjezd užili všichni, i ti kteří se trochu vyváleli a i ti kteří skoro celou cestu zpravovali. Dočetl jsem se, že je to 35 celých serpentin do sedla Paso Nota. Zde jsme se občerstvili a taky trochu pokempovali. Odtud trochu do kopce a zase sjezd, ale ten si byl! Kořeny, kameny, skoky, no prostě paráda. Malinkou nepříjemností bylo, že Bříšek asi 5x píchnul, no. Z lesa jsme se dostali pak prudkými serpentinami po střídavě betonové cestě až ke kostelu ve vsi Pregasina (534 m n.m.). Odtud jsme dostali pohodlně do Rivy nad Gardou po staré, dobré Via Ponale. Tato část cesty je úžasná, cesta nad jezerem, výhledy, tunely ve skalách, co dodat.
Neméně zajímavým byl výjezd na: Nino Pernici (1600 m n.m)
Toto byl takový výjezd jakoby na Sněžku. Z Rivy po Ponale k Lago di Ledro, pak do vesničky Lenzumo a pak to začíná. Asfaltka se prudce zvedá a není a není vidět konec. Když asfalt končí začíná šotolina, nádhera. Výhledy jsou móóóc hezký. Občerstvení v chatě je zasloužené a zasloužený je i sjezd, opět paráda.
Další výjezd: Monte Baldo, Monte Altissimo
Ráno se skupinka cyklistů vydala do městečka Malcesine a odtud se nechala vytáhnout lanovkou na Monte Baldo (1790 m n.m.). Kousek asfaltu a po šotolině, pěkné serpentiny, až na Monte Altissimo. Dolů sjezd je bez komentáře, jeden z nejlepších v této oblasti. Zde se stala jediná nepříjemnost, jinak vydařeného dne. Kolega si najel do díry, malinko se proletěl a jelikož po přistání na něho nebyl moc pěkný pohled, byli povoláni záchranáři s vrtulníkem a nakonec byl odvezen do blízké nemocnice. Naštěstí se tato nehoda obešla bez větších, vážnějších zranění a druhý den se nám vrátil na základnu.
Dalším zdolaným kopečkem byla: Santa Barbara (1136 m.m.m.)
Tento výjezd se jel druhý den po Monte Altissimu a dle účastníků to byla docela pakárna. Z Rivy parádní stoupání po asfaltu do Noga. Z Noga mírně z kopce po pěkné cyklostezce. Odbočka doleva z hlavní a pěkný stoupání až do sedla Santa Barbara. Cesta se mění z asfaltu na šotolinku. Nahoře opět zasloužená odměna, pivko a polévka. Sjezd do Rivy je bezproblémový.
Dále jsme si vyjeli k: Lago di Ledro
Z Rivy po Ponale až za tunel, pak kousek po hlavní, odbočka doleva a pak po parádní cyklostezce, kde se asfalt střídá se šotolinou a místy jsou i pěkná stoupání. Tato cyklostezka nás dovedla až k tomuto jezeru ve výšce 650 m.n.m. Je po sezóně, pěkné počasí, voda vypadá dobře, neodoláme a koupeme se, moc příjemný. Po krátké svačince, byla i kořalička, vyrážíme dál, ale jelikož nemáme mapu, tak se ptáme místních, což zrovna není to pravé ořechové. Nakonec se dostáváme do vesničky Lenzumo, kterou projíždíme a pak ještě krátký, lesní úsek a jsme u horské chaty Al Faggio (980 m.n.m.). Zde občerstvení, pivko je zde zasloužený a výborný. Následuje cesta zpět po stejné trase do Rivy. Opět po Ponale, paráda.
Dále jsme si vyjeli i k: Lago di Tenno
Z Rivy krásné serpentiny až do starobylé vesničky Ballino, zde krátká přestávka, následuje trochu stoupáníčko (690 m.n.m.) a parádní sjezd k jezeru Lago di Tenno. Tento sjezd Kuboš opět nafilmoval, paráda. Jezero má průzračně zelenou vodu a přestože bylo 9.10. opět jsme neodolali a vykoupali se a udělali tím trochu povyražení pro procházející turisty. Nádhera. Následoval sjezd po asfaltu až do Rivy a na základnu.
Dalším, pěkným výjezdem byla: Verona
Tento výjezd začíná stoupáním po hlavní do Naga. Zde odbočujeme stále do kopce po cyklostezce do Mori a pak už je z kopce, podél vody směr Verona. Moc pěkná záležitost, možná jedna z nejhezčích za celý pobyt zde. Jízda po pěkných cestách vinicemi, kde jsme se samozřejmě zastavili a trochu nacpali výborným vínem. Až do Verony jsme nedojeli, kousek před ní nás čekal doprovodný bus, naložili jsme se a pokračovali busem.
To by asi měly být všechny výjezdy, které jsme za týden stihli. Najeli jsme v průměru kolem 300 km, někdo více, někdo méně. Úrazy se našemu teamu vyhnuly, ne tak defekty, ale i tak to bylo celkem v pohodě.
Závěrem bych řekl, že to bylo jedno z nejpovedenějších soustředění jaké tento team absolvoval. V parádním prostředí Alp, počasí nám přálo až neskutečně, vynikající cesty a terény a hlavně maximální spokojenost účastníků. A z těchto důvodů by jsme se sem určitě v budoucnu měli ještě vrátit.