Riva del Garda II 01.10. - 09.10.2010
Peloton: Václav, Zedník, Blažek, Bříšek, Caca, Luďa, Tonda, Tučňák, Zajda, Tona, Flinstoun, Šolin, Chlup, David, Béra, Sultán
Opět po roce, ve dnech 1.10.-9.10.2010, pořádal SKP Hradec Králové a Bike team Půlnoční království zájezd k jezeru Lago di Garda, do městečka Riva del Garda. Výše jmenovaní členové Bike teamu znovu pojali toto soustředění na závěr sezóny jako zaslouženou odměnu po celoroční tréninkové dřině. Jelikož výlety byly skoro stejné jako v loňském roce, pouze lehce popíšu novinky, které se udály. Ubytováni jsme byli opět v rezidenci Filanda, takže se startovalo opět z nadmořské výšky 68 m.n.m.
Monte Tremalzo
Zrovna toto novinka není, ale je potřeba tento výjezd trochu popsat. Z Rivy k horské chatě Garda nás opět dovezla CDS-ka. Odtud ještě 3 km. Kousek po asfaltu, zbytek šotolina a štěrk, k tunelu Tremalzo, který je proražen pod sedlem Bocca di Val Marza (nejvyšší dosažená výška dne 1850 m n.m.), a pak již začíná legendární sjezd TREMALZO. Myslím, že si tento báječný sjezd užili znovu všichni a hlavně ti, co tu byli poprvé, akorát počasí mohlo být trochu lepší, nebylo to sluníčko a výhledy co loni, ale krapet mlha. Paso Nota, zde jsme se občerstvili a taky seznámili s Orlandem, místním šéfem. Strávili jsme tam docela dost času (ne všichni), při láhvi (několika) dobrého vína. Neradi, ale musíme pokračovat. Naštěstí nebo naneštěstí, cestou potkáváme obdobu „Jesenických lesních barů“ a to Rif. Baita B. Segala. I zde to bylo vynikající, nabírali jsme zde síly na parádní sjezd do Pregasiny, asi nejvíce se tady líbilo Flinstounovi. Odtud trochu do kopce a zase sjezd, ale ten si byl! Kozí stezka, kořeny, kameny, skoky, no prostě paráda. Došlo i na pády a i na krev, ale ta je kořením cyklistiky, že. Z lesa pak prudkými serpentinami po střídavě betonové cestě a šotolině až ke kostelu ve vsi Pregasina (534 m n.m.). Odtud jsme se dostali pohodlně do Rivy nad Gardou po staré, dobré Via Ponale. Tato část cesty je úžasná, cesta nad jezerem, výhledy, tunely ve skalách, není co dodat, pád byl i tady.
Santa Barbara (1136 m.m.m.)
Loni naše skupinka tento výjezd neabsolvovala, letos ano. Z Rivy parádní stoupání po asfaltu do Noga. Z Noga mírně z kopce po pěkné cyklostezce, škoda, zde už bylo víno sklizeno. Odbočka doleva z hlavní a stoupáníčko až do sedla Santa Barbara. Cesta je opravdu pěkná, serpentiny a vypadá to, že nemá konce. Zde ještě pár hroznů ve vinicích je, tak doplňujeme cukry. Před poslední pasáží se v malé vesničce občerstvujeme, někdo pivo, znalci víno. Nahoře v sedle svačina, Caca zjišťuje, že v hospůdce nechal peněženku, a tak se se Sultánem vracejí a pokračují po asfaltu na základnu (peněženka tam samozřejmě byla). Ze sedla je možno pokračovat domů dále po asfaltu, nebo zajímavým triálkem. Terén vítězí. Tento sjezdík řadím k těm nejparádnějším, i když chvílemi bylo třeba kolo trochu vést, ale stálo to za to. Některé úseky a jejich projetí nemělo chybu. Škoda jen, že hlavní kameraman zájezdu podcenil přípravu a jel s vybitou kamerou. Následuje asfalt a sjezd z Arca do Rivy.
Pasubio
Tak to byla v letošním kalendáři na Gardě úplná novinka a stála za to. Ze základny nás vyvezl autobus a už jízda z Rovereta údolím Valarsa do sedla Pian delle Fugazze (1162 m n. m.) byla docela zážitek, úzká cesta a docela slušná hloubka pod námi. V sedle na parkovišti vysedáme z autobusu a vzhůru po cestě E5 zvané "Strada degli Eroi" ("Cesta hrdinů") na počest padlým v I. světové válce. Počasí bídné, ani ne tak zima jako mlha, výhledů do krajiny zatím moc není. Cesta je docela strmá, povrch kvalitní šotolinka. Cestou je možno využít zkratek pro pěší, jednu jsme si s Pepíkem zkusili a jsem rád, že mě za to nezabil, takže nedoporučuju. Těmito serpentinami se dostáváme až k tunelu Galleria Gen. D'Havet (1797 m n. m.). Na druhé straně tunelu nás čeká opět mlha a taky trošku hrubší štěrk. Chvílemi se v mlze ukazuje chata Rif. Generale A. Papa (1934 m). Tento úsek cesty je moc parádní, cesta není zas tak moc široká a je třeba jet více při stěně, dávat si bacha a nekoukat se dolů. Je jen škoda, že nám dělá společnost stále ta nepříjemná mlha. V chatě se ohříváme u krbu, pivko a svačina jsou jasná volba, kdo má suché věci na přestrojení, tak ten si je bere a připravujeme se na cestu dolů. Při hlasování je rozhodnuto, že když už jsme tady, zkusíme projet Strada delle 52 gallerie neboli „Cestu 52 tunelů“. Sice je u vstupu zábrana a cedule s výstrahou, ale tohoto nedbáme a jedeme, tedy jdeme. Po projetí 10 tunelů s touto srandou končíme a kozí stezkou scházíme na šotolinku vedoucí z chaty do údolí. Tady jsme udělali dobře, v tunelech bychom se akorát trápily a teď jsme se moc pěkně svezly. Sjezd nám docela silně připomíná sjezd z Tremalza, jak serpentinami, tak šotolinovým povrchem. Zajímavostí byl nezaměnitelný způsob jízdy Pepíka Flinstouna. Tento devítikilometrový sjezd končí v sedle Bocchetta Campiglia (1216 m n.m.). Zde se opravuje, Tonova duše nevydržela. Odtud po asfaltu pěkným sešupem k hospodě Colle Xomo (1058 m n. m.), kde zahýbáme prudce doprava a další sešup k mostu Ponte Verde (901 m n. m.). Od mostu doprava a čekají nás poslední tři kilometry a převýšení 261 m. I toto byla lahůdka a ještě ke všemu v dešti. Na parkovišti čekal bus a jízda dolů na základnu. Kdyby bylo pěkně, myslím, že tento výlet předčí i slavné Tremalzo. Z Rivy na kole by to byla asi raubírna, ale tímto způsobem to šlo.
Riva del Garda - Garda - Riva del Garda (100 km)
Došlo i na rovinku podél vody. Tona se potřeboval jeden den trochu projet sám, tak si střihl tuto stovečku. Nemusím snad ani dodávat, že mu to trvalo 3,5 hoďky. Tak se mu tato cesta zalíbila, že si to dal ještě jednou. Na závěr soustředění, v pátek, a vzal s sebou i Tučňáka, Béru, Sultána a Luďu. Dle jejich názoru byl i toto moc povedený výjezd. Rovinka, parádní výhled jak na vodu, tak na kopečky. Kdyby cestou potkali Kreuzigera určitě by z nich měl radost.
San Giovanni
Na tomto výjezdu bohužel nebyl kronikář, takže nejsou žádné podrobnosti, ale jelikož existují fotografie z hospůdky v této vesničce, tak se zřejmě uskutečnil.
To by asi mělo být oproti loňsku vše. Zajezdili jsme si celkem slušně, pár kopečků padlo, tenis byl, grilovačka byla, bylo dobré italské víno a občas (no, docela často) se někdo z něho malinko "ztratil", byla i koupačka v bazénu (asi 16°C). Prostě zase to byl parádní týden. Něco málo defektů, trocha krve a hlavně spokojenost. Letos se poprvé vzala minikamerka, takže jsou videa ze sjezdů, která natočil Bříšek a která se moc povedla. Tak snad zase za rok.