Riva del Garda III 21.09. - 29.09.2012
Peloton: Václav, Zedník + Marta, Blažek, Bříšek, Caca, Luďa, Tonda, Tučňák, Zajda, Tona, Kluk, Šolin, Kuboš, Olda, Pšéňa
Po roční přestávce, vyrazil Bike team Půlnoční království opět k jezeru Lago di Garda, do městečka Riva del Garda. Výše jmenovaní členové Bike teamu znovu pojali toto soustředění na závěr sezóny jako zaslouženou odměnu po celoroční tréninkové dřině. Z teamu se akce zúčastnilo 15 kousků, což je celkem solidní. Některým se do cesty postavili rodinné problémy, někteří měli problémy zdravotní (Chlup záda a samozřejmě Uragán). Při minulých pobytech nám trochu přispěl SKP Hradec Králové, letos to bylo pouze na každém z nás. Dopravu opět zajišťovala firma CDS z Náchoda a její řidiči, mezinárodní posádka Láďa a Gřeškem. Ubytovaní jsme byli opět v rezidenci Filanda, takže se startovalo klasicky z nadmořské výšky 68 m.n.m.
Něco málo k uskutečněným výjezdům:
Monte Tremalzo
Zrovna toto není novinka, ale je potřeba tento výjezd trochu popsat. Z Rivy k horské chatě Garda nás opět dovezla CDS-ka. Odtud ještě 3 km, kousek po asfaltu, zbytek šotolina a štěrk, k tunelu Tremalzo, který je proražen pod sedlem Bocca di Val Marza (nejvyšší dosažená výška dne 1850 m n.m.), a po jehož projetí začíná legendární sjezd TREMALZO. Myslím, že si tento báječný sjezd užili znovu všichni a hlavně ti, co tu byli poprvé, akorát počasí mohlo být trochu lepší, nebylo to sluníčko a výhledy, ale krapet mlha. Paso Nota u Orlanda, zde jsme se zas a opět občerstvili. Neradi, ale musíme pokračovat. Následuje zastávka u Lesních barů, zde je opět „pěkně“. Pepík byl jako u vytržení, Kubejda se ho snažil krotit, samozřejmě, že zbytečně. Myslím, že Pepíkovi hlášky si budeme dlouho pamatovat. Po této přestávce pokračujeme do Rivy a zde dochází k věci nevídané, vynecháváme oblíbenou „kozí“ stezku a krkolomný sjezd a dáváme přednost lehčí pohodové cestě přes Molina di Ledro a musím říci, že jsme si sjezd užili a že to byla dobrá volba. Dojezd na ubytování bez problémů.
Pasubio
Ze základny nás opět a zase vyvezl autobus a už jízda z Rovereta údolím Valarsa do sedla Pian delle Fugazze (1162 m n. m.) byla docela zážitek, úzká cesta a docela slušná hloubka pod námi. V sedle na parkovišti vysedáme z autobusu a míříme vzhůru po cestě E5 zvané "Strada degli Eroi" ("Cesta hrdinů") na počest padlým v I. světové válce. Počasí bídné, ani ne tak zima jako mlha, výhledů do krajiny zatím moc není. Cesta je docela strmá, povrch kvalitní šotolinka. Těmito serpentinami se dostáváme až k tunelu Galleria Gen. D'Havet (1797 m n. m.). Na druhé straně tunelu nás čeká opět mlha a taky trošku hrubší štěrk. Chvílemi se v mlze ukazuje chata Rif. Generale A. Papa (1934 m). Tento úsek cesty je moc parádní, cesta není zas tak moc široká a je třeba jet více při stěně, dávat si bacha a nekoukat se dolů. Je jen škoda, že nám dělá společnost stále ta nepříjemná mlha. V chatě se ohříváme u krbu, pivko a svačina jsou jasná volba, kdo má suché věci na přestrojení, tak ten si je bere a připravujeme se na cestu dolů. Sjezd docela silně připomíná sjezd z Tremalza, jak serpentinami, tak šotolinovým povrchem. Na parkovišti čekal bus a jízda dolů na základnu. Zkopírováno z minulého výjezdu, letos to bylo úplně stejné. Jelikož mě, Bříškoj, Blažkovi, Tondovi a Skrbkovi se nechce šlapat do kopce, jedeme zrovna dolů. Parádní sjezd proložený zastávkami na ochutnávku vína a to jak hroznů, tak tekutého. Opět dobrá volba, pěkný a hlavně nenáročný výjezd.
Arco
Letos jsme konečně vyrazili do tohoto městečka vzdáleného 4 km od Rivy. Cestu tam jsme dali po cyklostezce kolem vody, dobrý. V Arcu zastávka na pivko a hlavním cílem výletu je návštěva pomníku padlých českých legionářů za první světové války. Tento jsme kupodivu našli bez větších problémů. Moc pěkné místo. Bříšek se zde rozhodl, že se nikdy nebude učit německy na protest proti tomu, že Němci zde oběsili naše kamarády…Cesta nazpátek po hlavní a taky dobrý.
Kaplička nad Rivou
Na tento výlet jsme vyrazili neprozřetelně na kolech, která jsme museli dole zamknout a vyrazit po svých. Až nahoru jsme samozřejmě nedošli, cestou nás vcucla docela pěkná hospůdka a odpolední výhledy na jezero a na město byly parádní. Cestou na ubytování se nám ztratil kluk, ale to je u něho normální.
Lago di Ledro
Tento výjezd je tradice a povinnost ho absolvovat. Původně jsme chtěli jet na Al Faggio na pivo, ale počasí bylo proti. Při příjezdu k jezeru začalo pršet, tak šup do první hospody, teda restaurace. Po prvním džbánku vína dorazila další, větší skupina z našeho teamu a pokračovalo se v občerstvování. Venku to vypadalo zle, chvílemi poletovaly kolem restaurace i slunečníky a padalo docela dost vody. Zde předvedl svoje číslo Kuboš, stále nás přemlouval ať v tomto nečase jedeme dolů, že to bude parádní. Aby nám ukázal, že to není tak hrozný, tak sedl na kole a objel restauraci a přijel zmáčenej a klepal se jak malej pes po celou zbývající dobu pobytu. Když to počasí dovolilo, tak valíme dolů, ne po cyklostezce, ale po hlavní. A samozřejmě po Via Ponale až do Rivy, opět dobrý.
Riva del Garda - Garda - Bardolino a zpět (108 km)
Tak jako předloni, tak i letos se pár nadšenců rozhodlo pro rovinku podél vody. Tentokrát jsme si to o kousek prodloužili a dojeli až do Bardolina. Tam zasloužený odpočinek a protože se začalo zatahovat tak odjezd zpátky. Samozřejmě jsme pěkně zmokli, ale i tak to byl pěkný výjezd.
Hodnocení: pády, zranění se nám letos skoro vyhnuly (akorát Kluk byl trochu bolavej), defekty taky žádný. Počasí – tady to bylo trochu slabší, dole celkem pěkně, nahoře mlha a deště bylo bohužel více než jindy. Ubytování v pohodě. Autobusáci byli OK. Paní Naďa letos taky v klidu.
Ale nejen cyklistikou je náš team „živ“. Došlo i na tenis, autobusový výlet do Verony (pro pár kousků) a došlo i na ferraty, prý moc pěkné. Samozřejmě jsme se i bavili, grilovali, pili víno (námi oblíbené krabičky, došlo i na nějaké srandičky s těmito krabicemi). Doufám, že se všem na tomto zájezdu líbilo a že si to každý užil, tak jak si to představoval. Jestli se někdy v budoucnu bude ještě taková akce opakovat těžko říci.
Zároveň bych zhodnotil letošní sezónu. Team vyjel ke třem jednodenním výjezdům a na výše uvedenou Gardu. Účast na výjezdech byla taková jaká byla, jezdí stále stejná skupinka lidí. Což určitě není problém, škoda je, že některé nebylo vidět rok i dva a některé i delší dobu. Doufám, že ti co jezdí, budou jezdit i nadále a ti co si dali pauzu se do pelotonu vrátí.