Bike team

Trasa: Vižňov (otočka autobusu) – rozhledna – Meziměstí (Walzlovka)

Peloton: Čižin, Karel, Pepa, Kuboš, Eva Vlachová (nejaktivnější bikerka z Itálie) + Pavel X z Meziměstí

Pes: Ozzy

      Dne 21. prosince 2018 zve Olda členy Bike teamu na info kanálu 3w na tradiční vižňovskou akci “EXPEDICE ŠPIČÁK“ jehož součástí je kotlíkový svařák + opékání buřtíků. Karel tuto informaci rychle přeposílá na WA. I když to je akce pro místní, jsou vřele zváni i všichni známí z okolí.

      Je sobota 29. prosince 2018 (to je den konání této akce). Zvolna se scházíme na start. Nejsložitější to má Eva. Ani netušila, kde je Vižňov a tak po příjezdu vlakem zkoumá kolik kilometrům má ke startu. Ukazatel na rozcestníku udává pohodlných 2,5 km, a tak pozvolným tempem vyráží. Po půl hodině zjišťuje, že start je kousek dál, a tak zrychluje a po skoro 5 km je na startu a včas. První na startu, Pepa s Kubošem, Evu vítají. Vzápětí je autem přivezen Olda s Pavlem a posledním příchozím je Karel v doprovodu Ozzyho (tj. sabaka). Olda ještě domlouvá u zásobovače dokoupení základní suroviny + dovoz dřeva a my si k němu odkládáme batohy. A vyrážíme.

      Expedice Špičák začíná, počasí nám přeje, vítr asi spí, mrholení přestává s tím, že to ještě zkusí, ale už nic nepadá. Viditelnost není špatná, při pohledu na Broumovsko je dokonce vidět lem kopců za Broumovem. Bohužel RŠ se to netýká, ten se docela úspěšně skrývá v mlze a rozhlednu spatříme až na samém vrcholu. Vycházíme a okolí je beze sněhu. Na první trochu souvislou vrstvu sněhu se dostáváme až u „Václaváku“. Jdeme v pohodovém tempu po vrstevnici směr Vodní strž a občas si cucneme zelené na zlepšení dechu. Vodní strž je „koření“ výšlapu, a tak vypínáme mozek a vzhůru k vrcholu. Přicházíme k rozcestníku s informačkou, že jsme v 752 m. n. m a cíl je vzdálen 0,5 km. Víme, že RŠ je 881 m. n. m. a tak zbývá zdolat posledních 130 výškových metrů. Tady se skupina rozpadá, ale u vrcholu se scházíme během pár minut.

      Eva si jde užít rozhledy a my ji za chvíli v mlze ztrácíme, co vidí, asi tušíme, ale když si to chce užít, tak proč ne. Zásobovač se čtyřkolkou zatím nikde a Olda začíná připravovat ohniště a kotlík na svařák, (Olda – náčelník a organizátor akce, má v přilehlém skládku uschované dřevo z minulých ročníků, ale při kontrolním výšlapu neodemkli dveře, a tak si myslel, že je vyměněný zámek. No a při čekání na zásobovače zjistil, že zkoušel jiné dveře. Jo chybička se vloudila. Půlhodinka pryč a provianťák nikde, začínáme vychládat. Občas se objeví turista, někdy i skupinka, ale nic masového. Uběhla další čtvrthoďka a stále tu není, ale jsme v pohodě a dopíjíme zelenou. No asi po hodině se přiřítil i s jedním kolegou. Odebíráme dříví, víno a batohy a jde se vařit. Olda se zkušeně ujímá rozdělání ohně a všichni mu fandíme. Chvíli to vypadá jak v indiánském filmu. Z hromádky dříví se občas ukáže plamínek, zakouří se a pak to zhasne i při mocném foukání na povzbuzení plamene. Karel vydržel asi tři navlas stejné pokusy (marné) a pak se ujal rozdělání ohně sám. Provianťáci mají sekeru, a tak z polen dobrých tak do krbu dělá dřínky a drobnější polínka. První pokus nového topiče a oheň hoří. Olda neztrácí dobrou náladu a začíná vařit. Víno v kotlíku dochucuje kořením a citrónem, a když Karel vytáhne medovinu, tak ještě obsah kotlíku vylepšuje a výsledek je super. Pečeme buřty, zapíjíme to svařákem a je nám fajn. Svařák rychle mizí, a tak končíme uhašením ohně a razíme do Walzlovky na pivo. Karel odvádí Ozzyho domů s tím, že nás po cestě dojde. V Meziměstí se odpojuje Pavel.

      Walzlovka je plná k prasknutí, a tak nacházíme volná místa až u bowlingu. Točí se tu Kozel. Za chvíli přichází Karel a po prvních pivčákách začínáme spřádat plány na rok 2019. Něco se vymyslelo, ale že nás bylo málo tak to necháme na větší sešlost. Posílám na WA Bike teamu info o našem výletu – 14,5 km a když vidí i skalní odpůrce WA Olda, jak to frčí, tak se k našemu velkému překvapení nechá zlanařit a WA už taky má. Eva po 20. hodině odchází na vlak. Kuboš hodinu po Evě taky mizí a zůstává Vižňovská trojka.