Jižní Morava IV 29. 5. – 2. 6. 2019
Peloton: Ládík a Kačenka, Caca, Smolda, Pšéňa, Kluk, Čižin, Karel a Šárka, Hopíci, Kuboš
Rok se s rokem sešel a my zase vyrazili na vícedenní výlet. Po těžkých diskuzích kam jet, nakonec volba padla zase na jižní Moravu, tentokrát ale trochu severněji, abychom poznali i jiné krásy tohoto kouta naší republiky. Organizace se opět chopil Karel (já), a myslím si, že jsem to dokázal nad své očekávání. Peloton je celkem slušný, kdo nám hodně chybí je Václav (stavební povinnosti dostali přednost). Snad příště.
Středa 29. 6. 2019
Jako první na penzion přijíždí Karel spolu se Šárkou, přebírají penzion od paní domácí a zjišťují první informace. Ubytování je nádherné, 5 samostatných pokojů, 4x WC a 3x sprcha, velká společenská místnost s kuchyní, terasa a zahrada, to vše celkem na samotě a přitom celkem blízko do vinných sklípků (což se nám brzy osvědčí). Oproti loňsku velký krok dopředu. A už přijíždějí další, Kuboš spolu s Čižinem a Klukem a pak taky Ládík s Kačenkou a Caca. S večerem taky dorazí Smolda a Pšéňa. První den je na rozkoukání a seznámení se s plánem, tak plánujeme. Rozdělali jsme pár lahví od paní domácí, což o to, víno má výborné, ale ta cenovka se nám moc nelíbí (140,- Kč a výše za 0,7 l) tak máme první plán… Jdeme na výzkum do vinařských uliček, dle rozpisu by minimálně 3 sklepy měli mít otevřeno. Hned v tom prvním se nám celkem líbí a nakupujeme víno, stáčené, litr za 50,- Kč… (kolik litrů, to psát raději nebudu) prostě krása, máme nakoupeno a zpět na penzion. Zde se do pozdních hodin popíjí a plánuje… je rozhodnuto… ráno v 10:00 by měl být odjezd.
Čtvrtek 30. 6. 2019
Ráno se postupně probouzíme, počasí nám moc nepřeje a vyhlídky dle radaru nejsou taky moc příznivé. Všude je hezky, jen tady na Moravě je takový pruh, kde je zataženo a více či méně prší. Zasedáme ke stolu a měníme plán. Čtvrteční výšlap bude v pátek a obráceně. Jak se ukázalo, bylo to rozumné rozhodnutí. Je lehce po desáté hodině a my vyrážíme. Z Velkých Bílovic po cestě mezi poli do Moravského Žižkova, pak po hlavní do Prušánek. Zde v místní části navštěvujeme Nechory, na 500 vinných sklípků na jednom místě, prostě krása. Cestou drobounce mrholí, nic co by nás zastavilo. Z Nechor po cyklostezce směrem na Nový Provodov, kde zastavujeme u první rozhledny. Rozhledna na Podluží. Na jejím vrcholu pěkně fouká, ale je odsud vidět, kam všude máme v plánu dnes dorazit. Pokračujeme dále, v plánu byl větrný mlýn, nakonec jsme cestu našli a to bylo dobře. Je opravený a vypadá pěkně. Pokračujeme dál, už bychom se někde i najedli, ale žádná restaurace není v blízkosti. Tak pokračujeme přes Starý Provodov až do Mutěnic, kde nacházíme restauraci… právě včas, začalo trochu více pršet, tak se schováváme a jdeme se najíst. Jídlo celkem OK, pivo výborné… než jsme se najedli, přestalo pršet a my se vydáváme dál. Tady začínají první protesty. Kačenka s Šárkou, že na další rozhlednu nejedou a že si dají ještě jedno a počkají na nás dole. Je rozhodnuto, my vyrážíme na kopec a s holkami se spojíme po cestě. Stoupání na rozhlednu je výživné, kopec pořádný, taková cesta do nebe, Olda při stoupání upadne, ale nic vážného… zdoláváme to. Rozhledna je v Mutěnicích a jmenuje se Výšicko. Opět hezký výhled, kocháme se, někteří zde zanechávají své stopy a DNA (viz Kuboš). Následuje sjezd zase dolů, kde se potkáváme s Kačenkou a Šárkou a jsme komplet a pokračujeme dále. Cesta teď ubíhá po rovince mezi poli, nad námi lítají vrtulníky (v Brně je veletrh bezpečnosti) a před obcí Čejč se zase napojujeme na hlavní silnic a začínáme stoupat do Čejkovic. Zde je vzhledem k zataženému počasí rozhodnuto, že bylinkovou farmu vynecháme a pojedeme rovnou na rozhlednu do Kobylí. Cesta pomalu stoupá a peleton se trhá – jak jinak – ale na rozhlednu dojíždíme všichni, i když každý jinou trasou. Dnes už 3. rozhledna, a tahle je spirálová, dá se na ni vyjet i na kole, což někteří i udělají… kdy se dostaneš s kolem na rozhlednu, že? I tady je výhled krásný, a je zde vidět kudy bychom další dny mohli jet… počasí se umoudřilo, děláme fotky a pokračujeme. Za chvilku jsme ve Vrbicích, zde sice není rozhledna jako taková, ale vesnička je na kopci a výhled je nádherný. Na jeho vrchu je památník Rudé armády a hlavně vinné sklípky, které zde jsou v 7 patrech nad sebou. Kocháme se pohledem a v dáli vidíme další cíl dnešní etapy – Kapličku známou z filmu Bobule – Kaple sv. Cyrila a Metoděje. Sjíždíme z kopce a mezi poli pokračujeme a za chvilku jsme u ní. Odsud už to máme na penzion kousek a hlavně z kopce. Cestou je rozhodnuto, že nakoupíme na penzion nějaká vína, ať večer nikam nemusíme. Tak zastavujeme u jednoho otevřeného sklepu v Bílovicích, vinař je znalec, žertuje s námi, dává nám sezení ven a my začínáme degustovat. Víno má opravdu dobré, ale ta cena, kdybychom takhle pili tak zítra už nemáme za co. Je rozhodnuto a Pepík je vyslán na průzkum. Za chvíli se vrací s úsměvem a oznamuje, že kousek pod námi mají stáčené vínko za 45,- Kč litr. Je rozhodnuto, dopijeme, co máme, rozloučíme se a jdeme o sklep dál. Ochutnáme a něco málo nakupujeme a jedem na penzion. Večer se popíjí, plánuje zítřek a hrají společenské hry. Stará známá „Sedmička“ se opět osvědčila a tým z Continentalu je k nepřekonání… Ale máme i novou hru „Myslím si zvíře“… ani jsem nevěděl, kolik zvířat všichni známe. A o další fázi této hry raději pomlčím. Počasí nakonec bylo celkem v pohodě, nikomu se nic nestalo a najeli jsme krásných 54 km.
Pátek 31. 5. 2019
Jak bylo večer dohodnuto, tak i platí, je 10:00 hodin a my opět vyrážíme. V plánu je soutok Dyje a Moravy. Počasí je dnes úplně jiné než včera, krásně slunečno. Přes Podivín se dostáváme na cyklostezku a pokračujeme směr Janův Hrad. Na cestě v lesích na nás někdo mává a chce poradit cestu, zastavujeme a já zjišťuji, že je to můj bývalý kolega z práce (svět je malý), tak mu poradíme a doprovodíme až k Hradu. Včerejší výlet byl celkem suchý, až na pivko na obědě, tak dnes na ně budu hodný. Už na Hradě dáváme na chuť pivko. Rozloučíme se a my pokračuje dle plánu. Cesta ubíhá a my jsme za chvilku v Břeclavi, kde hledáme nějakou restauraci na jídlo, protože pak dlouho nic nebude. Zastavujeme u první, ale zde jen pivko, tak se vydáme hledat dál. Nakonec nacházíme v centru takovou jídelnu ale jídlo v pohodě, takže se najíme, dáme pivko a vydáme se tak trochu mimo civilizaci. Po značené cyklostezce se vydáváme směr Pohansko, zde mají otevřeno, tak doplňujeme zásoby, to bude opravdu na dalších 30 km poslední možnost. Pokračujeme až k soutoku… navštěvujeme historický hraniční kámen na trojmezí a jsme u soutoku. Po včerejších deštích je barva vody v řekách odlišná, Morava je po dešti dost hnědá. Nezbytné foto a pokračujeme. Sotva ujedeme pár kilometrů je tu první problém… píchnul jsem. Ale s pomocí ostatních je kolo rychle opraveno a pokračujeme. Tenhle úsek je takový nezáživný, ale nedá se nic dělat, musíme to vydržet. Jede se proti proudu řeky Moravy, pod dálnicí na Bratislavu až na odbočku do Moravské Nové vsi. Zde je plánovaná zastávka v místním mini pivovaru. Musím říct, že dobrá volba, ochutnáváme, co mají na čepu: 13° Nakulená Číča, 12° Šílený Jelimán, 11° Chmelená a taky dobroty z udírny a grilu. Vše vynikající. Na penzion už to není daleko, ale plán zněl jasně, navštívit ještě mini pivovar v Moravském Žižkově. Tak jedem podle plánu, volají Hopíci, že dorazili na penzion, tak si s nimi dáme sraz v Moravském Žižkove v mini pivovaru. Za chvilku už sedíme všichni pohromadě a zase ochutnáváme. Blíží se tma a velím k odjezdu, máme před sebou poslední 4 km přes pole. Večer se zase sedí, hodnotí, popíjí a plánuje na zítra. Zatím vše jede podle plánu. Dnešek v krásném počasí a hezkých 79 km, jedno píchnutí.
Sobota 1. 6. 2019
Je 10:00 a na startu nejsou všichni… začíná rebelie. S malým zpožděním vyrážíme dle plánu, směr Velké Pavlovice a rozhledna Slunečná. Než tam dorazíme, rebelie roste. Kačenka začíná mít velkou žízeň… v Pavlovicích hledáme restauraci na oběd, rozdělujeme se, každý se nají někde jinde, abychom se po jídle zase sešli a pokračovali. No pokračovali… ujedeme sotva 2 km a před námi je Šlechtitelská stanice vinařská, bylo by smutné zde nezastavit a neochutnat víno i tady. Usedáme venku pod pergolu a sličná servírka se nám věnuje a nosí víno… musím říct, že víno bylo vynikající a ani ne moc drahé. Ale plán je plán a pokračujeme necelý jeden kilometr na rozhlednu. Když tam dojedeme, rebelie roste. Bortí se plány, na další rozhlednu se některým už nechce. Než někteří zdolají rozhlednu, aby se pokochali pohledem, ostatní už sedí u kiosku a ochutnávají. Pepík má zase narozeniny. My z rozhledny se tedy přidáváme a ochutnáváme taky. TAK a tady se začali měnit plány, rebelie rostla. Po dlouhých diskuzích a úvahách jsem byl nucen změnit trochu trasu. Vypadla nám rozhledna Kraví Hora, Němčičky a Vyhlídka na Obrázku. Místo toho se chceme dostat co nejrychleji do Bulhar k našemu známému Alešovi. No nic, přizpůsobuji se a vyrážíme. Zpět do Pavlovic, přes dálnici do Zaječí a dál po cyklostezce. Zde se peloton nepochopitelně roztrhal, jak jinak vepředu jeli ti, co nevěděli kam jet. 3 bikeři pokračovali svou vlastní trasou a zbytek podle nového plánu. Po cyklostezce směrem na Šakvice a odsud podél nádrže Nové Mlýny. Otázka hlavně Kačenky a Šárky „Mám chuť ještě na pivo?“ se pomalu stala hitem… Povoluji a ještě jedna zastávka na pivko v kempu Mars, zde se k nám opět přidávají dva z trojice uprchlíků, (ten třetí si jel svoji cestou a potkáváme se s ním až v Bulharech) a už pokračujeme podél řeky Dyje až do Bulhar. Zde navštěvujeme našeho známého vinaře, ochutnáváme dobroty a domlouváme podzimní návštěvu na Svatomartinskou husu. Čas se chýlí, tak platíme, loučíme se a pokračujeme dál. Podél řeky, kolem Obelisku až do Podivína. Zde nás čeká mírný kopec, ve kterém se Oldovi vůbec neudělalo dobře, zakuckal se, zamotal, tak jsme ho museli tak trochu nahazovat, ale jak se nakonec ukázalo, nebylo to nic vážného (viď OLDO). Než se dal tak trochu do pořádku, říká Kačenka, že chce ještě pivo… dali jsme si v místní hospůdce ještě jedno poslední a poté se už vydali na cestu na penzion. A jak jinak, v popředí jel někdo, kdo trasu nezná a zase jsme se rozdělili, oni po hlavní silnici, my po cyklostezce. Po pár kilometrech se spojujeme a jedeme dál. Musím ještě zmínit jednu věc. Ládík chtěl potěšit Kačenku, natrhal ji kvítí, a že ji ho předá. No při předání na křižovatce za jízdy upadl… únava z toho co před chvíli viděl, byla veliká… ale nic se nestalo. Ale i tak se dá vyznat láska… Za chvilku už jsme u penzionu a je rozhodnuto, že nemáme zásoby na večer a že se pojede zrovna do sklípku na nákup. Jak se řeklo, tak se stalo. U vinaře kde jsme kupovali víno už ve čtvrtek, bylo otevřeno, tak Pepík kupuje nějaké demižony… zase má narozeniny. Něco se vypilo, něco nakoupilo na penzion na večer. Postupně odjíždíme na penzion. Když odjíždím já a ještě další tři nebo čtyři bikeři, v jedné ze zatáček mezi sklepy na nás volají sličná děvčata… prý jeďte opatrně, teď tu jel Pepík a naboural i s vínem do zdi… ptáme se, jak znají Pepíka a jak vědí, že jsme tu společně… prý Pepík povídal a poznali nás podle dresů, asi moc Spidermanů nejezdí. V pořádku dojíždíme na penzion. Večer probíhal hodnocením a popíjením lahodných moků. A samozřejmě nechyběli hry. Počasí celý den nádherné a i přes změny v plánu a rebelii , krásných 48 km. Dvakrát pád bez následků.
Neděle 2. 6. 2019
Po snídani trochu úklid a postupně se vydáváme k domovům. Někdo normálně, někdo zabloudí hned na první křižovatce. Ale hlavně, všichni dojeli v pořádku domů.
Hodnocení: To není na mě, ale na ostatních. Já za sebe jsem spokojený, a myslím si, že to byla velmi povedená akce. Najeli jsme krásných 181 km, ochutnali spoustu dobrého jídla i pití. Počasí k nám bylo velmi přívětivé, 1 defekt, 2 pády, bez zranění. Chtěl bych se sem na jih Moravy ještě s touhle partou vrátit a zažít další skvělé okamžiky.
P.S. V srpnu máme 20 let, plánuje se posezení.