Jižní Morava V 30. 8. – 6. 9. 2020
Peloton: Ládík a Kačenka, Caca, Pšéňa, Kluk, Čižin, Karel a Šárka, Kuboš, Dudy, Václav, Tona, Tučňák, Kačin, Smolda, Olinka
Rok se s rokem sešel a my zase vyrazili na vícedenní výlet. Plán byla Garda, ale Covid byl proti… takže volba nakonec zase padla na jižní Moravu, tentokrát ještě více na východ, abychom poznali jiné krásy tohoto kouta naší republiky. Organizace se zase chopil Karel, a opět si myslím, že to dopadlo dobře. Naším domovem se na týden stala vesnička Moravská Nová ves a ubytování ve dvou propojených sklepích na konci obce, blízko restaurace, což se posléze jevilo jako dobrá volba.
Je neděle 30. srpna a nám začíná dovolená. Postupně všichni přijíždějí na místo ubytování, paní domácí nám nechává par lahví vína, otázka byla, kolik jich mám na rozjezd vzít, (15 bylo málo)… ale je ještě otevřená hospůdka, která je hned vedle ubytování. Co se ubytování týče, nebylo to nejhorší, ale svoje chyby to mělo, ale nám stačí málo… Kubošovi třeba jen pole s kukuřicí…
Zjišťujeme, že se ve vesnici dnes hraje fotbal, okresní přebor, tak se pár lidí vydává na průzkum a na navázání kontaktů. Fotbal to je jako u nás, kopaná, ale pivko zde mají dobré, a dokonce místní přinesli burčák, tak ochutnáváme. Na začátek našeho pobytu to bylo dobré seznámení s vesnicí a okolím. Po příjezdu z hřiště, sedíme, popíjíme a plánujeme výlety. Je rozhodnuto, zítra ráno v 10:00 se vyráží.
Pondělí 31. 8. 2020
Ráno se postupně probouzíme, počasí vypadá dobře, výlet bude v pohodě. Někteří nedočkavci jsou již o půl desáté v dresu a s kolem připraveni, ale to Ladík teprve stává… nic nového… k tomu si naleje svoji oblíbenou sklenku bílého a jde se taky připravit. Vyrážíme… přes celou vesnici, a kolem kolejí do Mikulčic, zde se nám podaří najít vinařské muzeum, ale je zavřené. Ve sklepních uličkách jsou taky všechny sklepy zavřené, je to divné, takhle o půl jedenácté dopoledne… Nic méně, okolo jdoucí pán se nás ptá, co bychom rádi, tak sdělujeme, že popít trochu dobrého vínka a podívat se do muzea. Pán se zasměje, zavolá manželku, a odejde. Paní nám otevře muzeum, proběhne prohlídka a povídání a mezitím se pán vrátí, a že prý nám zařídil i otevřený sklípek. Slušně poděkujeme, zaplatíme dobrovolný příspěvek na muzeum a jdeme ochutnávat… Sklípek nám otevřeli U Hrabčíků… Postraší paní a pán, strašně milí… Sedáme venku ke stolu a paní nosí lahve na stůl. Paní doporučuje, co navštívit, a vzhledem k tomu, že je doba Covidová, těm z nás, kteří nemají roušku, dává roušku, a děvčatům ještě malý sáček s bylinkami. Když dopijeme několikátou lahev, je potřeba vyrazit na cestu, zaplatíme (teda bylo to skoro zadarmo) a jedeme. Dojíždíme na slovanské hradiště, zde okukujeme sousoší Cyrila a Metoděje a dál pokračujeme přes novou lávku přes řeku Moravu na Slovenskou stranu, kolem kostela Margarity Antiochijské po cyklostezce do Holíče. Zde je v plánu návštěva zámku, ten je opravdu obrovský, i když bohužel trochu rozbitý, ale opravy už začali. Je vážně krásný. Oběd a pivko je v místním pivovaru Wywar, pivko mají výborné. Po občerstvení pokračujeme v cestě, další cíl jsou Kopčany. Zde okukujeme dům rodičů T.G. Masaryka a dál pokračujeme k Hřebčínu. Ten je taky obrovský a taky se postupně opravuje, takže nakoukneme a pokračujeme už směrem zase k řece a na naší základnu. U nového mostu přes Moravu se dělíme, Ladík s Tonou nemají dost, a že se jedou ještě projet, my ostatní odjíždíme směr Moravská Nová Ves. Na ubytovnu ale nedojedeme, zůstáváme v sklepní uličce, konkrétně u pana Frýdka. Nabídka vína je rozmanitá a chutná. S ubývajícím sluncem se postupně vydáváme k ubytování. Večer se sedí a zase plánuje.
Výlet bez zranění, najeto 39,4 km.
Úterý 1. 9. 2020
Dle radaru má pršet. A taky prší. Dnes to na kolo nevypadá. Je rozhodnuto, včera jsme získali kontakt na dovoz burčáku, tak ho dnes využijeme. Objednávka je hotová a kolem oběda přijíždí pán a my přebíráme 30 litrů tohoto moku. Mezitím využíváme blízkost hospody, na pivko a oběd.
Středa 2. 9. 2020
Je ráno, po burčáku takové trochu jiné, ale všichni jsme fit… z burčáku toho moc nezbylo. Kolem desáté hodiny zase vyrážíme, bylo rozhodnuto, že směrem do Strážnice. Takže přes vesnici, k řece Moravě a podél ní, až do přístavu Skalica. Zde první občerstvovačka, pivko. Podél Baťova kanálu pokračujeme až do Petrova, kde v místní hospůdce na hřišti dáváme oběd. Poté následuje prohlídka krásných bílo modrých sklepů zde v Petrově a samozřejmě ochutnání vín. Zde jsme našli telefon a po takové telefonické anabází, se podařilo spojit s majitelem, který se pro něho vrátil (měl radost). My dopíjíme a vyrážíme dál po cestě směrem k Strážnici, míjíme sirný pramen, zde taková hláška od Pepíka… smrdí to po síře… V Strážnici prohlížíme zámek a po cyklostezce se pomalu vracíme. V cestě máme Hodonín, v této covidové době nejvíc nakažené místo v republice. V pondělí zde byl Ladík s Tonou na pivku, tak jedeme neomylně za nimi přímo do restaurace. Sedíme na zahrádce, hospoda je úplně plná, pivko Radegast 12 výborné. Po pár pivkách se vydáváme na ubytování. Na ubytování proběhne nějaká večere, k večeru posezení na terase, grilování a popíjení. Hrají se různé hry… pamatuji si jen na Medojeda Kapského… A jedna z dalších hlášek byla… Polykáš?? Asi se víc nebudu rozepisovat. O tom že vedle nás se taky někdo ubytoval a Čižin se tam odstěhoval a vraceli nám ho přes plot, o tom taky raději ne.
Výlet dnes byl zase bez zranění a krásných 70,1 km.
Čtvrtek 3. 9. 2020
Na dnešní den byl naplánován výlet za naším kamarádem, vinařem Alešem, do Bulhar. Na startu jsou všichni, tak se vydáváme na cestu. Směr Břeclav po cyklo Podluží. Před obcí Hrušky začíná něco rachotit Šárce v kole… brzdové destičky. Ještě že máme Kuboše, vyndává náhradní a provádíme opravu na poli. Ostatní zatím popojeli do vesnice, kde v první hospůdce na nás u pivka čekají. Oprava netrvá dlouho, kolo je v pořádku, a i my si dáme jedno na cestu a pokračujeme. Podjíždíme D2 a v Břeclavi si chceme dát oběd. No je to trochu náročnější v tom našem počtu, nicméně usedáme do jedné hospody, kde dáváme aspoň polévku a pivko. Pokračujeme směr Janův hrad, zde malé občerstvení a přes Lednici jedeme do Bulhar. Zde u Aleše proběhne ochutnávka jeho dobrot, má to opravdu výborné. Čas utíká, a je potřeba se vydat zpět. Za vesnicí se napojujeme na cyklo 5066 a kolem Obelisku pokračujeme do Podívína. Zde, když projíždíme kolem místního hostince, si Ladík s Čižinem rád vzpomene… Přes Velké Bílovice, kolem našeho loňského ubytování, přes Moravský Žižkov a jsme zpět v MNV. Večer zase nějaké posezení, trochu grilování a plánování na zítra.
Výlet to byl zase povedený, počasí nám přálo. Ujeto 60,9 km, 1x oprava, bez zranění.
Pátek 4. 9. 2020
Jak bylo včera večer dohodnuto, tak jsme dnes na startu. Cílem jsou Mutěnice a Čejkovice. Po chvilce čekání, něco málo po desáté hodině vyrážíme. Přes Mikulčice, to už známe, takže cesta na pohodu, cyklostezka Podluží je jedna velká rovina, aspoň v tomto úseku. Za chvilku jsme v Hodoníně a přes Lužický rybník pokračujeme dál. Napojujeme se na cestu T.G. Masaryka a pokračujeme do Mutěnic. Zde je naše dnešní první zastávka na občerstvení (lepšíme se). V restauraci, tak jako loni, dáváme pivko a oběd. Na rozhlednu se nikomu s plným břichem nechce, tak pokračujeme podél kolejí po cyklo Mutěnická. Vzhledem k tomu, že vepředu pelotonu je Smolda, tak to dopadlo, jak dopadlo… trochu jsme si zajeli, ale ne moc, prostě pojedeme místo krajinou po hlavní cestě v provozu… Tak jako tak, dostáváme se do Čejkovic, kde máme v plánu navštívit bylinkový ráj Sonnentor, vloni jsme to nedokázali, tak aspoň letos. Mají to tam krásné, voňavé, a chutné. Dáváme kávu, čaj, zákusek, kocháme se výhledem z vyhlídky, provádíme společné foto. Po lehkém občerstvení pokračujeme. Cesta tady není moc značená, tak jedeme polňačkou, přes vinici (víno vynikající). Po pár stovkách metrů se napojujeme zpět na značenou cyklostezku 5115, a pokračujeme směr Nový Poddvorov. V dáli vidíme větrný mlýn, který jsme vloni navštívili. Trochu do kopce a jsme u rozhledny Na Podluží. Kdo to nestihl vloni, jde se kochat výhledem dnes, ostatní čekají dole. V Nechorech se dělíme, hledáme otevřený sklípek, nic komerčního… vypadá to, že kromě restaurace je vše zavřené… část z nás jde tedy do restaurace, část ještě hledá… a našla… u malého vinaře otevřeno. Ujal se nás pan vinař, dal nám ochutnat, popovídal nám o víně a skoro za to nic nechtěl… bylo to fajn. Po degustaci vycházíme ze sklepa a jako náhodou se opět všichni potkáváme a společně pokračujeme přes Prušánky do MNV. Večer to je klasika, pivko, víno, gril a povídání… a myslím že dnes padla FACKA…
Výlet fajn, zranění žádné, 48,1 km.
Sobota 5. 9. 2020
Na dnešní den byl naplánován výlet na Soutok Moravy a Dyje. Byli jsme zde už loni, letos nás všichni odrazovali vzhledem k množství komárů v lužních lesech. Plán byl jet to obráceně než loni, tak jsme jeli… takže zase přes vesnici směrem k řece Moravě… sluníčko svítilo jako blázen, tak jsme rozhodli, že nepojedeme podél řeky, ale lesem, je zde krásná Anglická alej. Po ní jsme se dostali až do Lanžhota, kde jsme už ale museli vyjet na sluníčko a pokračovat podél řeky. Cesta to byla příjemná, rovina, ale žádná občerstvovací stanice… ale i Kačka to vydržela. Na soutoku nezbytné focení, ty komáři nebyli tak hrozní, šlo to… Pokračujeme po cyklo 4 až k zámečku Pohansko a zde zasloužené pivko… myslím si, že to byl nejdelší úsek bez občerstvení, tím mám na mysli bez piva… Pokračujeme do Břeclavi, kde se chceme najíst… Po delším hledání nacházíme hospodu, kde to sice trochu trvá, ale nakonec se najíme všichni a můžeme se vydat dál… v plánu bylo ještě muzeum cyklistiky v Břeclavi, ale bohužel bylo zavřené. Tak nezbývá než pokračovat podél kolejí směr Hrušky a zpátky do MNV. Na ubytování zase klasika, trochu tak hodnocení a zítra odjezd domů.
Výlet dnes bez zranění, 61,9 km.
Neděle 6. 9. 2020
Po probuzení a po snídani, probíhá trochu úklid. Postupně všichni odjíždí, a ten kdo sem přijel první tak odjíždí poslední, to je úděl. Předávám ubytování paní majitelce, všechno je v pořádku, to jsem sám rád. Domů všichni dojeli v pořádku a letos dokonce bez bloudění.
Hodnocení: Dle Vašich ohlasů, nebylo to nejhorší. Za sebe jsem spokojený, a jsem rád, že i v té divné covidové době jsme jeli a ten týden si užili… a podle posledních informací, ani jsme se tam (v Hodoníně) nikdo nenakazil… Našlapali jsme krásných 280,4 km, ochutnali spousty různých druhů vín. Počasí bylo vynikající, ten jeden den pršení přišel vhod. Úrazy žádné, jedna oprava brzd. Kdo ví, jak to bude za rok, ale doba není dobrá, Garda asi nebude, takže za rok zase na jih, jen asi trochu jinam…