Bike team

Peloton: Ládík a Kačenka, Caca, Dudy, Václav, Pšéňa, Kuboš, Tučňák, Zedník, Tona, Kačin, Čižin, Pepík, Karel a Šárka

      Opět po roce a opět covid všechno zhatil. Takže volba padla zase místo Gardy na jižní Moravu. A udělali jsme dobře. Tentokrát jsme se posunuli zase o kousek dál, a to na Znojemsko, konkrétně do vesničky Šatov. Ubytování v penzionu Halkoci, nad vinným sklepem. Jsou tu 4 čtyřlůžkové pokoje se sociálním zařízením, společenská místnost a kuchyň. Takže vše, co potřebujeme.

Je neděle 29. srpna 2021 a nám začíná týdenní výlet. Postupně všichni přijíždějí k penzionu a pomalu se ubytováváme. Jak je již pomalu zvykem, někdo jde na fotbal, někdo ochutnávat. Trochu začalo pršet, ale pro dnešek nám to nevadí.

Pondělí   30. 8. 2021

      Rozednívá se, a někteří, co nemůžou spát, jsou již v kuchyni a pomalu snídají, ostatní dospávají, ale postupně se všichni scházíme dole v jídelně. Počasí vypadá, že bude ok, takže se před 10 hodinou vydáváme zkoumat krásy okolí. Sotva se rozjedeme, ani ne 50 metrů a Pepík už píchl… Za chvíli je ale opraveno a pokračujeme dál. V Šatově odbočujeme na cyklostezku a kolem pěchotního srubu Zahrada pokračujeme směrem na Rakousko. Překračujeme hranice, (nikdo nikde, žádná kontrola) a sjíždíme do vesničky Unterrezbach… někde v tomto čase a v těchto místech Václav ztratil občanku a platební kartu, ale toto zjisti až o kus dál. Pokračujeme na rozhlednu SUD Mahren Warte, kde pořizujeme pár nezbytných fotek a přes hlavní silnici co vede na HP Hatě pokračujeme krásnou cyklostezkou č. 83 k další rozhledně, Heidbergwarte. Další zastávka je lesní, no spíš polní bar v Rakousku, kde si dáváme za par drobných ochutnávku vína, a zde Václav zjištuje, že nemá doklady. Po nezbytných úkonech a občerstvení pokračujeme zpět po polní cestě do naší vlasti a vydáváme se směrem na Lampelberk. Šárka pokračuje po asfaltu do Jaroslavic, kde počká v restauraci, my na kopec na rozhlednu. Odsud je to taková houpavá krajina až do Jaroslavic. Cesta celkem utíká, Tona nám kousek popojel dopředu a v jeden okamžik, když se ohlíží, jak jsme za ním daleko, tak se opět vybourá směrem do kukuřice. Salto to bylo veliké, když dojíždíme, trochu nechápeme, hledají se věci z kola. Tona je v pořádku, žádná zlomenina, jen odřeniny, horší to je ale s předním kolem… z toho je trochu osmička… Trochu to pošlapeme, aby se to vešlo do vidlice, a pomalu vyrážíme do Jaroslavic. Zde proběhne v restauraci oběd, zatímco jsme schovaný pod pergolou a jíme, trochu zapršelo, nic velkého. Po obědě objíždíme Jaroslavický zámek a kolem rybníku po 48 směrem na Slup. Ještě k těm rybníkům… někdo myje kolo, Kačin se na Adama koupe. V lese je trochu bláto, všichni tak nějak projíždíme, jen ten Kačin to kolo nosí, aby ho nezašpinil, takže na něho pořád čekáme. Ve Slupu navštěvujeme krásný Mlýn a pak pokračujeme dál přes Dyjákovičky do Chvalovic, kde nás zastihne průtrž, ale jsou otevřené sklepy v sklepní uličce, takže parkujeme a jdeme ochutnávat. Přečkáme tu průtrž a potom v klidu pokračujeme zpět na penzion do Šatova. Na penzionu sedíme na zahradě, grilujeme a popíjíme víno od souseda. Snad jsme si smůlu už vybrali na celý pobyt.

      Ujeto celkem 56,9 km, celkem slušný na 1. den.

Úterý   31. 8. 2021

      Na dnešek bylo dohodnuto, že navštívíme Znojmo, Rozhodli jsme se proto nechat kola tady a jet busem. Ještě, než jsme se vydali na výlet, jel Tona a Václav autem do Znojma, Václav nahlásit ztrátu dokladů a zablokovat kartu, a Tona koupit nový ráfek na kolo. Oba se v čas vracejí, takže na výlet jedou s námi. Vzhledem k tomu že je vlaková výluka, jezdí bus z Rakouska a je zadarmo, takže jsme ušetřili. Ve Znojmě navštěvujeme postupně Znojemské podzemí, pivovar, Rotundu, kostel, věž a taky nějaké občerstvení. Při cestě zpět na autobus se zastavujeme v hospodě U dvou volů. Zajímává hospoda, sice jsme se nenajedli, ale mohlo se tam kouřit, dali nám 2 láhve vína na cestu, zvláštní hospoda. Busem se vracíme zpět do Šatova, někdo jde na penzion, někdo do místní hospody. V hospodě Olda usíná, ale jinak je vše v pohodě.

Středa   1. 9. 2021

      Ráno jako vždy se pomalu trousíme do kuchyně, někdo snídá vajíčka, někdo si naleje trochu vína, ale před 10 hodinou jsme zase připravený a vyrážíme na výlet. Počasí nám přeje, je krásně sluníčko. Cesta vede zase k pěchotnímu srubu, a odsud se po krásné asfaltce uprostřed pole vydáváme do Hnanic. Odsud pokračujeme na jedno z nejhezčích míst, na vyhlídku 9 mlýnů. Výhledy jsou to opravdu krásné, dole pod námi je vidět řeka Dyje, lávka přes, a naproti nám známá vinice Šobés, kam snad za chvíli dorazíme… Uděláme pár fotek, pokocháme se pohledem a po cyklostezce se vydáváme dál, sjíždíme dolu až k řece k místu, kde dřív opravdu stálo 9 mlýnů. Přejedeme lávku přes řeku a začíná kopec. Na jeho počátku u vinice Šobés je stánek s degustací, takže se zastavujeme, a něco dobrého ochutnáme. Po občerstvení nás čeká cesta do kopce, je opravdu výživný, ale nějak ho zdoláváme, a za chvilku jsme na další vyhlídce, jmenuje se Železné schody. Opět krásný výhled na zákoutí řeky pod námi. Odsud je příjemná cesta do obce Podmolí, kde u místního rybníka dáváme pivko a malé jídlo. Pepík si tady našel novou kamarádku, Maruška se jmenuje. V tuhle chvíli ještě neví, že se s ní tento týden shledá ještě jednou, aby mu nebylo smutno.😊 Zde u občerstvení se trochu dohadujeme, kudy pokračovat, nakonec zvítězí cesta přes Znojmo, a udělali jsme dobře. Cesta příjemně utíká, a do Znojma je to krásny sjezd. Vyjíždíme dole u přehrady, je zde hospůdka, tak je rozhodnuto. Někdo do hospůdky s výhledem na řeku, někdo do muzea Motorizmu, které je hned vedle. V muzeu mají opravdu nádherné kousky, to vstupné 100 Kč za to stojí. Opravdu nádhera. Ale nedá se nic dělat, velím odjezd z hospody, protože nás čeká výjezd na pořádný kopec, na Kraví horu. Hora to je opravdu pořádná, ale všichni to dáváme a nahoře na sebe čekáme a pokračujeme společně. Z lesní cesty kousek odbočíme a navštěvujeme ve vinohradu Špalkovu vyhlídku. Po cestě se stavujeme v Popicích, kde dáváme pozdní oběd, celkem slušné jídlo. Ještě máme čas, tak rozhodujeme, že se ještě podíváme na jednu vyhlídku, a to na Vyhlídku Sealsfieldův kámen. Udělali jsme dobře, pěkný výhled. A odsud krásný sjezd a ž do Havraníků, odkud to je kousíček do Šatova na penzion. Dnešek proběhl bez závad, a za mě jeden z nejhezčích výletů, k vidění toho bylo opravdu celkem dost. Večer na penzionu zase klasika, grilování a degustace. A samozřejmě plánování.

      Ujeto celkem 41,8 km.

Čtvrtek   2. 9. 2021

      Jak jsme včera naplánovali, tak dnes budeme realizovat. Zhruba zase před 10 hodinou ranní jsme všichni připraveni vyrazit. Chceme navštívit Šatovské podzemí, ale ouha, pan průvodce není doma, bude prý až odpoledne, máme se stavit. Trochu upravíme itinerář a pokračujeme. Začátek cesty už známe… kolem srubu směrem na Peklo a do Rakouska. Po cestě koukáme, jestli náhodou nenajdeme Václavovi doklady a kartu, ale bohužel. Cesta celkem utíká, takže za chvilku jsme v Retzu. Zde si na zahrádce na náměstí dáváme pivko a kávu, poprvé po nás někdo chce doklad o bezinfekčnosti. Bez toho nás neobslouží. Nemáme s tím problém, servírka taky ne, takže už nese kávu a štrúdl. Z náměstí pokračujeme do kopce, ale po cestě míjíme Dominikánský kostel, je otevřeno, tak se jdeme podívat. Je tu místo, kam na papírek napíšeš přání a vhodíš… třeba se vyplní... Co tam asi hodil Ladík?... (Spartička) 😊. Po prohlídce šlapeme do kopce, kde z dálky je vidět obří větrný mlýn. Stavba to je pořádná. Z kopce je vidět místo, kam chceme dojet, tak hledáme mezi polem a vinicemi cestu, když ji najdeme, ubíhá to celkem rychle a než se nadáme, tak jsme na hranicích a v Havraníkách, kde se chceme najíst. Sedíme na terase, jídlo objednané, ale trochu to trvá, ale co, jsme na výletě. Po jídle to je kousek do Šatova, zkusíme malovaný sklep, ale i ten má zavřeno, je otevřený pouze v sobotu a neděli, takže se tam podíváme později. Popojedeme ke vstupu do Šatovského podzemí a zkusíme, jestli pan průvodce už je doma. A máme štěstí, je. Zaplatíme symbolické vstupné, a jdeme do podzemí. Musím uznat, je to nádhera, a člověk by neřekl, že to je až možné. Loučíme se a popojíždíme na penzion a zde někdo rozbalí gril, někdo jde na pivko do hospody, tak jako ostatně vždy. I dnes to bylo bez defektů a pádů.

      Ujeto 27,9 km.

Pátek   3. 9. 2021

      Na dnes jsem připravil trochu delší výlet. Chtěli bychom navštívit hrad a vesničku Hardegg. Cestu tam máme naplánovanou a zpáteční budeme plánovat dle situace. Před 10 tou zase vyrážíme, cesta celkem utíká, je to takový houpavý. Lehce nahoru, lehce dolů. Do vesničky Hardegg je celkem krásný sjezd. Obdivujeme hrad, na mostě starou celnici a dobové foto, jak to tady vypadalo za železné opony. Sem ta cesta celkem šla, teď ale po překročení hranice zpět do ČR začíná pořádný kopec. Sluníčko do nás pere, je to celkem výživné…. Ale za nějakou dobu jsme nahoře a odbočujeme na Hardeggskou vyhlídku, odkud je nádherný výhled na hrad a řeku pod ním. Děláme pár fotek a pokračujeme do obce Čížov, míjíme pohraniční zátarasy a v místní hospůdce dáváme oběd. Na obědě trochu hledáme v mapě kudy dál, co nevynechat a je rozhodnuto, že po cestě koukneme ještě na zříceninu hradu Nový Hrádek. Sem to je trochu do kopce a trochu z kopce. Přijíždíme k hradu a ejhle, zde v divočině je paní správcová a vybírá vstupné. Když už jsem tady, zaplatíme a jdeme si to prohlídnout. Stálo to za to, výhled na řeku a do lesů a hájů je fakt nádherný. Z hradu pokračujeme zase až do Podmolí, tady v Podmolí má Pepik tu svoji kamarádku Marušku. Zase se s ní shledal…Byla šťastná. U Pivka se rozhodujeme, kudy domů, jestli si dáme ještě jednou sjezd do Znojma a tím pádem i kopec Kraví Hora, nebo přes vinici Šobés a Havraníky. Vyhrává sjezd do Znojma. Tak si ho ještě jednou pořádně užijeme. Kraví Horu dnes vyšlápneme jako nic a zase se stavujeme v Popicích na oběd. Odsud už to je kousek na penzion, kam všichni zdárně dojíždíme a jako tradičně pokračujeme v degustaci a grilování.

      Výlet to byl parádní, trochu delší, než jsem plánoval, ale dali jsme to všichni v pořádku a bez defektů. Ujeto 69,3 km.

Sobota   4. 9. 2021

      Je sobota ráno, Caca, Ládík a Kačenka se balí a odjíždějí o den dříve, mají večer nějakou akci doma. My ostatní plánujeme, co s dnešním dnem. Je rozhodnuto, bude odpočinkový, jen pár km, zajedeme si na vínko, oběd, na fotbal atd. Když jsme připravený, vyrážíme směrem na Chvalovice. Zde ve sklepní uličce u posledního sklípku, zastavujeme a jdeme se podívat. Místní vinař, zrovna lisuje čerstvé hrozny a má práci, ale čas si na nás udělal. Ukazuje nám sklípek, ochutnáváme vínko, a nakonec sedneme venku a dáváme si vínko, pivko a i kořalku. Dudy odchází k jinému sklípku a za chvíli se vrací a nese pořádný tác s chlebem a škvarkovou pomazánkou... vynikající. Nejvíc se tu líbí Kačinovi. Když se blíží oběd, nasedneme na kola popojedeme do Dyjákoviček, kde si v místní hospůdce dáváme vynikající oběd. Jsme po tom týdnu celkem znaveni, takže hledáme odpočinkové místo, kde se chvilku můžeme natáhnout. V obci Vrbovec, u koupaliště je to to pravé. Takže na hodinku leháme do trávy a do stínu, protože slunce pere a dáváme si po dobrém obědě dvacet. Když si odpočneme, popojedeme do Chvalovic na fotbalové hřiště, kde se hraje fotbal. Pár pivek a po fotbale návrat na penzion. Jediný, kdo se odpojuje po cestě je Kačin a zůstává ve sklepní uličce u toho našeho dopoledního vinaře. My všichni už dávno na penzionu a Kačin nikde. Začínáme mít strach, tak mu voláme, pořád tam sedí ale prý, že už pojede. Za půl hodiny Kačin přijíždí, trochu špinavý, kolo zablácené, on, který celý týden kolo nosil a čistil. Ale je v pořádku. To, že po cestě ztratil jednu lahev vína, a chtěl pro ni jet, jsme mu rozmluvili. Jel až ráno před odjezdem domů, a světe div se, na místě, kde se vyboural, ji našel.

      Ujeto 26,1 km.

Neděle   5. 9. 2021

      Je ráno a nás čeká balení a odjezd domů. Předáváme penzion, nakupujeme nějaké víno na ochutnávku domů a pomalu vyrážíme na cestu. Všichni domů dojeli v pořádku, což je důležité.

      Hodnocení: Myslím si, že se to zase vyvedlo, výlety byli parádní, příroda taky a myslím si, že jsme toho viděli za ten týden dost. Jedno píchnutí, jeden pád, jeden nový ráfek. To jde. Ujeli jsme celkem krásných 222 km. Věci jako že Šárka pije rum, Kačin pořád bloudil, a hláška typu „já jsem vytočenej“ asi není ani potřeba zmiňovat. Co za rok… těžko říct... ale někam určitě pojedeme.