Ryba a Dzikowiec (45 km) 26. 4. 2025
Trasa: Meziměstí – Grzedy (ryba) – Dzikowiec (rozhledna) – Meziměstí
Peloton: Olda (vedoucí výjezdu), Karel, Pepík, Tučňák, Tona, Kuboš
Po dvou deštivých dnech pro nás počasí udělalo zásadní obrat a po velmi chladné noci jsme vstávali do chladného, ale slunečného rána. Hned lepší nálada a energie k tomu, dopravit se na sraz k „odemykání cest“. Ten proběhl 26. dubna 2025 v 10:00 v Meziměstí u „lampiček“. Po řadě omluvenek ze zdravotních, rodinných aj. důvodů, se sešla tato sestava: Olda (vedoucí výpravy), Karel, Kuboš, Tučňák, Tona a Kluk. K avizované přítomnosti Jardy Šulce z momentálních zdravotních důvodů nedošlo.
Trasa byla předem známá – přes Mieroszow do Grzedy Górne, tam dát pstruha a pivko v příjemné „smažálně“ a stejnou cestou zpět. Možná z Mieroszowa přes Nove Siodlo a po cyklostezce na závěr k „lampičkám“. Pro někoho, kdo jede letos opravdu prvně, vcelku pohodový plán trasy.
Dali jsme startovací pivka (ne všichni) a během konzumace bylo odemykání po krátké debatě přesunuto k „rybě“ (ne k Šárce, to až příště). Vzhledem k otvíračce ve„smažálně“(12:00) vládlo pohodové tempo, zkusili jsme dát pivka v Kochanowě, ve stánku u silnice, ale otevřeno až od 1. května. Z časových důvodů jsme dojeli omrknout i druhou „smažálnu“, ale ta nás už od pohledu neoslovila. I když do dvanácté chybělo asi 20 minut, bylo otevřeno v té „naší“. Cestou jsme si s Kubošem vyměnili kola, chtěl jsem si prubnout „éčko“. No, neměl jsem na to sedat, začalo mě to bavit.
Pstruh výborný, pochvala ode všech, Kuboše tam vítají jako štamgasta. Jak to ten kluk dělá? Při jídle debatíme jak dál, protože jsme se dověděli, že v Meziměstí odpadl fotbal. Máme najednou spoustu času. Zkusíme dojet k nové rozhledně Dzikowiec, která je podle mapy nedaleko. Tady přebírá velení Karel jako ověřený navigátor. Netušili jsme, jaká to bude zábava. Neexistující, případně matoucí polské značení, to byl jen začátek. Cesta je celkem slušná, i když neustále stoupající. Rozhlednu už jsme i nad sebou zahlédli i hlasy lidí slyšeli, už jen kousíček nám zbýval. Tak blízko, a přece tak daleko. Jen krátký výšvih, pár desítek metrů, jenže kolmo přes vrstevnice, taková ještě strmější stezka, než je cestou z Vižňova k hranici pod Špičákem. Tady smekám klobouček před “éčkaři“ (Kuboš a Tučňák), museli podat heroický výkon, aby kola vymordovali nahoru. Současně uděluji medaili „Za zásluhy“ Tonovi, protože se několikrát k oběma na střídačku vrátil a pomohl jim překonat krizová místa a chvilky. By to hnus velebnosti, ale cesta zpět od určitého bodu nebyla možná. Kupředu, zpátky ni krok! Máme to v sobě! Po vydýchání se na cestě mezi oběma rozhlednami, krátké popojetí na vrchol. Ufff. Odměnou byl pohled na rozhlednu zespodu, pěkné dílo. Zamykáme kola a šup nahoru. V podstatě by to šlo na kole i vyjet (a sjet), ale chyběl nám k tomu Ládík. Absence schodů, pohodově se stoupá po mírně nakloněné rovině a po palubkách, takže nikoho neděsí volný průhled dolů. V půlce výstupu bylo cítit, že rozhledna lehce „vlaje“, ale nic dramatického, vždyť i nahoře byl jen slabý vánek. Úžasná panoramata, slušná viditelnost, zážitek. Pojmenovali jsme si známé vrcholy na obzoru, Krkonoše, Hejšovinu, Orlické hory, Velkou Sovu atd. Návštěvníků přiměřeně, vzhledem k parametrům rozhledny se v pohodě rozptýlili v daném prostoru. Čeština byla slyšet každou chvíli, došlo i na známé tváře.
A teď vzhůru dolů, trošku hledání kudy, občas i slézt z kola, páč to bylo „vo hubu“. Úplně dole sračky na cestě, no bahenné kúpele hadr. To nešlo objet, hlavně nezastavit a nešlápnou si do toho (natož položit). Ani závěr po louce kola neočistil, takže po nájezdu na asfalt (hlavní Walbrzych – Mieroszow) lítaly od kol hroudy bláta tak, že jsem jednu dovezl na helmě až do Meziměstí. Asfalt je asfalt, takže docela frčíme, ale už také nožičky začínají „brnkat“.
Sesedáme u „lampiček“, a hele, Jardovo kolo je tady, takže i Jarda. To se nám borec zázračně uzdravil. Dáváme závěrečné pivko (ne všichni), pokec, úleva a lehká euforie z pohodového dne i když byly těžší chvilky. Ale to byly jen chvilky.
Hodnocení: Za mě bezvadný den, užili jsme si to. Na závěr data (plus, mínus): 45 km (jak kdo, podle bydliště), průměr 10 km/h., výškový profil 930 m. Na rozjezd a hlavně trasu, dost dobrý! Díky všem účastníkům zájezdu, bylo to fajn! Takže je odemčeno, teď už můžete všici vyjet bez obav. Zapsal Olda.