Bike team

Peloton: Václav, Karlos, Šárka, Patroš, Zedník, Caca, Pepík, Tona, Olda, Olča, pan Pavel Mach

      Tak a je to tady. Biketeam Půlnoční království po roce opět vyráží na podzimní soustředění a jak jinak než opět na Moravu. Tentokrát ne na Pálavu, ale letos Karel rozhodl, že budeme jezdit kolem Kyjova v oblastech kterým se říká Moravské Toskánsko a Podchřibí. Peloton je letos trochu řidší, Dudy si nedokázal zajistit včas dovolenou, Pšéňa zdravotní problém a Kačaba se zamiloval… Novým členem je Pavel Mach. Základnou nám bude ubytování v obci Kelčany. A teď něco málo k jednotlivým výjezdům.

Den 1.   30. 8. 2025: Příjezd na ubytování

      Příjezd na ubytování a rozdělení do pokojů, hlavně obsazení pěti lůžkového slibuje zajímavé zážitky. Na kolo se nikomu po dlouhé cestě nechce, tak zasedáme k pivu a dnes se budeme jen bavit. Zajímavým tématem je Šárčino těhotenství...Nevím, kdo na to přišel, ale tímto se budeme bavit celý týden. Večer Caca s Pavlem připravují gril a klobásky a jelikož má Pavel trochu delší vlasy, tak Šárka na něho kouká jak tele a povídá „co tady dělá ta paní“? Opět téma na celý týden… no a Pavlovi se od teď říká paní domácí. Dalším velmi zajímavým tématem byla Zedníkova přednáška, o podrobnostech se raději nebudu šířit, ale přestřelka to byla řádná. No, jednu 30 piva jsme vypili a k tomu nějaké láhve tvrdšího alkoholu, pěkný večer. Někteří ještě debatují uvnitř, ve společence, a Tona zde usíná a spí až do rána a prý se vyspal lépe než na pokoji, nedivím se. Soustředění bylo úspěšně zahájeno a může začít.

Den 2.   31. 8. 2025: Kelčany – Hovorany – Dubňany – Kelčany (48 km)

      Vyrážíme v 11:00 hodin s tím, že se někde poblíž zastavíme na polévku. Přes Vlkoš a Skoronice přijíždíme do obce Svatobořice-Mistřín, kde v Restauraci Na Nádraží dáváme polévku. Cena za cibulačku 79,- Kč je v pohodě, kulajda za 129,- Kč je už trochu více, ale prý byla výborná. Zajímavostí této restaurace je, že koleje zde už nevedou a místo nich vede pěkná cyklostezka. Po této zastávce pokračujeme přes Šardice, lehce míjíme Hovorany, dále kolem Hodonínských rybníků k tzv. Kamenné bráně. Zde čerpáme energii na další cesty. Energii jsme načerpali, Zedník uložil kouzelný kamínek, ale už je žízeň, a tak pokračujeme. Další zastávkou je tedy restaurace pod Lipů. Tato zastávka je okořeněna přítomností lehce trhlé slečny, která chce koncert… Pepík na ní kupodivu nereaguje, škoda. Pokračujeme dál. Stoupáme na bájný vrch Náklo. Velká zajímavost, zdejší vrch zdobí sochy věrozvěstů i postav Velkomoravské říše a podle jedné z hypotéz se zde mohlo v minulosti nacházet právě centrum Velkomoravské říše. Další zajímavostí bylo, že se zde objevil Zedníkův kouzelný kamínek, jo jo kouzla se dějí… Odtud sjezd do Milotic. Jízda za Šárkou byla zajímavá, tentokrát ne pohledem, ale tím že za ní létaly peníze, papírové, nedivím se, když Karel říká, co ho stojí peněz… V Miloticích v Pohostinství Pohoda pozdní oběd. Dobrý. V obci se dnes hraje fotbal a dle tradice je třeba nějaké utkání během soustředění navštívit, tak jedeme. Ne všichni, Patroš zjišťuje, že má píchlo, tak spravuje. Po opravě a fotbale, kolem zámku Milotice, přes Skoronice a Vlkoš na ubytování. Zde už na nás čeká Olda, který přijel z narozenin kamaráda. Přivezl tatarák, tak Caca s paní domácí opět rozžhavují gril na topinky. Pivo, kořalky… V noci se Olda nemůže za tmy na pokoji řádně zorientovat, tak mají veselo. Ráno, když nám to vypravují, můžeme se potrhat smíchy.

Den 3.   1. 9. 2025: Kelčany – Skalica – Strážnice – Kelčany (60 km)

      Po ránu zajíždí zásobovací vozidlo (Caca) do Kyjova pro další piva. Start dnešní etapy je v 10:00 hodin. Před startem je jako novinka pro letošní rok Václavem podáno náčelníkovi hlášení, a toto se bude opakovat každý den před a po konci výjezdu. Vyjíždíme. Opět přes Vlkoš a Skoronice. Tentokrát směr Vacenovice, kde v Hospodě u Letochů dáváme první piva. Teď už směr Slovensko, Karel vybírá trasu co nejvíce mimo provoz a terénem, tady se mu daří, na cestě se objevuje písek, a to nevíme co se bude dít odpoledne. Přes Rúdník a Rohatec míříme k hranici. Jedeme přes hraniční most a kolem přístaviště Skalica na Baťově kanále. Teď už jen asfalt do Skalice a naším cílem je místní minipivovar Špicer. U našeho stolu pijeme 11° Berger a 13° Amos, oboje výborné. Po této zastávce celkem kvapíkem přes Sudoměřice do Petrova – Plže na oběd. Zde u fotbalového hřiště a u sklepů už jsme jedli, tak snad to bude opět ok. Bylo. Po obědě nějaké to vínko a odpočinek. Vstáváme a jedeme do Strážnice. Zámkem jen projíždíme a pokračujeme směr Bzenec Přívoz. Odtud do Vracova. Za mě jeden z nejtěžších úseků za celý týden, když pominu Buchlov. Pěkný borový les, rovinka, ale na cestě písek… Tento úsek měřil 7 km a opravdu žádná sranda. Po této raubírně je žízeň, tak zastavujeme u místního koupaliště. Paní sice říká, že zavírají, ale pivo nám dává, a i další a zřejmě vytočila víc piv než za celý víkend. A už jen přes Vkoš na ubytování. Zde hlášení, pplk. dopravní inženýr Václav podává hlášení a zároveň předává štafetový kolík voj. Pavlínkovi. Večer opět grilmistři grilují, tentokrát sekanou, dobrý. Večer opět debata Zedník – Karel, tentokrát na téma e-kolo, opět bez vítěze.

Den 4.   2. 9. 2025: Kelčany – Ratíškovice – Kelčany (39 km)

      Ráno podává hlášení čerstvě povýšený svob. Pavlínek. Vyrážíme lehce po 10:00 hodině směr Vlkoš a Vacenovice. Dnes zde pouze projíždíme. První zastávka bude až v Ratíškovicích. A jsme tam. Hospůdka U Pitkina. Dobrá volba. A odtud na místní nádraží. Zde se nachází muzeum Ratíškovická železnice se svojí zajímavostí a tou je jízda na šlapacích drezínách. Trať je dlouhá přibližně 2 km tam a 2 km zpět. Ač se to může zdát jako neškodná sranda, tak opak je pravdou. Olda, když má šlapat, tak je úplně hotovej, že to není stabilní a že se bojí, ale zvládl to. Na druhé drezíně Pepík šlape tak usilovně, že je úplně servanej a Václav suchý triko… Pobavili jsme se náramně. Po této švandě jedeme na oběd, restaurace Sport u stadionu zde Ratíškovicích. Oběd jen někteří, výběr nebyl až tak velký. Nasedáme a přes Náklo jedeme do Milotic. V Šidlenech zastávka na víno, peloton se zde dělí, část sjíždí do Milotic do restaurace U Draka na oběd, část zde navazuje vřelé přátelství s vinařem. Skupinka od Draka se ještě zastavuje ve Vlkoši u Štipčáků na víno a všichni se ve zdraví scházíme na ubytování v Kelčanech. Svob. Pavlínek podává hlášení a předává pomyslný kolík Čižinovi. Večer dvojka Caca a Mach opět rozpalují gril a dnes dělají maso, výborné. Večer, jako vždy… Další dvě 30 jsou vypity a ráno se musí jet pro nové.

Den 5.   3. 9. 2025: Kelčany – Buchlov – Kelčany (53 km)

      Ranní hlášení podává Čižin, dobrý. V 10:00 hodin vyrážíme směr Žádovice. Jedeme po hlavní, ale v pohodě, provoz není až zase takový. V Ořechově jsme krátce před 11 a je žízeň. Bistro U kadeřnictví byla dobrá volba. Dalším postupným cílem je rozhledna Floriánka. Poprvé za den kola tlačíme, a to ještě nevíme co nás čeká dál. Z rozhledny, jako ze všech, které jsme za týden zdolali, parádní výhledy. Další zastávkou už jsou Buchlovice a zde v Bistru U draka oběd… dobrý. Nacpali jsme se a vyrážíme k dobytí hradu. Kousek rovinka a pak střecha, kus po asfaltu, pak polní a pak lesní cesta. A už je také docela teplo. Nejdříve jedeme a pak opět tlačíme. No nic, kopec Buchlov je zdolán, po dohodě na hrad nejdeme, ani na nádvoří nás nechtějí pustit bez zakoupené vstupenky. Tak jdeme na pivo, celkem OK, i když už jsme asi Plzeň pili lepší. Jedeme dál. Od hotelu parádní sjezd až k E50. Tu rychle přejedeme a rychle do lesa. Opět parádní sjezd, ale tento nevěští nic dobrého. Něco podobného budeme šlapat nahoru. A taky že jo, stoupání bylo nekonečné. Samozřejmě, že jsme kopec zdolali a zasloužený sjezd do Osvětiman. Zde je snaha navštívit krásnou Alex, marná snaha, nejsou doma. První dnešní zádrhel, Šárce dře brzda. Olda s Karlem to provizorně opraví a můžeme pokračovat. Čeká nás víceméně sjezd až domů. Přes Ježov a Žádovice. Zde má vinařství Vinař roku Štěpán Maňák, jedeme tam, ale vinařům se to moc nepozdává, a tak pokračujeme na pivo do pivnice U Polášků, dobrý a zasloužený. Odtud už jen na ubytování. Hlášení je předáno Machovi. Večer, tradiční, pivo se dopilo a dnes se jde spát dříve, byl to celkem náročný den.

Den 6.   4. 9. 2025: Kelčany – Bukovanský mlýn – Kelčany (38 km)

      Ještě před nástupem zajíždějí zásobovači do Kyjova pro pivo, naposledy. Hlášení podává pan Mach a v 10:00 hodin vyrážíme. Směr Žádovice, zde se trochu kocháme z vyhlídky nad Vinicemi a pokračujeme k rozhledně Súsedská, tady se kocháme o poznání více. Pokračujeme. Lehce míjíme Hýsly a Dolní Moštěnice, projíždíme Kostelcem a Nětčicemi, zatím stále marně hledáme hospodu, kde si dáme pivo, no jo už je po sezóně. Z Nětčic do Bohuslavic po pěkné cyklostezce a odtud už závěrečné, výživné, stoupání k Bukovanům a na konci vesnice k Bukovanskému mlýnu. Dnešní vrchol je splněn. Do mlýna samozřejmě nikdo nejde. Ale v jeho stínu odpočíváme a doplňujeme tekutiny. Pivo dobré. Po této velmi příjemné zastávce pokračujeme. Kousek pod mlýnem přijíždíme k celkem velké zajímavosti. Nachází se zde Cesta českých panovníků. Moc pěkné. Hodně z nás si našlo svého slavnějšího jmenovce a vyfotilo se s ním. Docela jsme se zde pobavili. Pokračujeme jen kousek a další zajímavost. Moravský Stonehenge Ostrovánky. Také parádní. Došlo zde k určité věci, kterou nebudu moc rozepisovat, ale pro Šárku dopadla dobře. Opět jsme se docela pobavili. Lehkým sjezdem přijíždíme k hlavní na Kyjov. Šárka opět píchá, v poznámkách mám, že šťastná to žena, tak asi jo. Po opravě mažeme na Kyjov. Celkem provoz. Takže rychle na cyklostezku a na pozdní oběd zase do Svatobořice-Mistřín. Opět bez chyby. Odtud už celkem kvapíkem na ubytování. Pan Mach podal hlášení a předal ho Cacovi. Konečně došlo na bazén. Letos poprvé, vloni v Dolních Věstonicích jsme byli v bazénu každý den. Večer je okořeněn dvěma operacemi. Šárka operuje nejdříve Tonu a pak Zedníka. Oba přežili. Večer opět sólo Zedník, tentokrát na téma: prase ve městě. Sud jsme skoro dopili, tak na zítra nám zbývá pár piv.

Den 7.   5. 9. 2025: Kelčany – zřícenina hradu Cimburk – Kelčany (47 km)

      Před odjezdem Caca podává hlášení, neskutečné. Přesně v 10:00 hodin vyrážíme. Opěr směr Žádovice, Ježov. Sice po cestě, ale bez provozu a v pohodě. Pak Skalka, Labuty a Vřesovice a kupodivu stále do kopce. Po týdnu ježdění je to taková terénní vlnka. Ještě kousek lesem a jsme u zříceniny hradu Cimburk. Nejdříve se občerstvíme a pak jdeme na Karlem komentovanou prohlídku, dobrý. A teď sjezd kolem vodní nádrže Koryčany právě do Koryčan. Zde máme snahu se najíst, ale nedaří se. Městečko je o něco málo větší než Meziměstí a zítra jsou zde tradiční hody a v restauraci na náměstí mají 5 polévek. Je rozhodnuto že se najíme v Kyjově. Je to nějakých 14 km, ale přišlápneme a za chvíli jsme tam. Vybíráme restauraci Bonanza, průměr, jídlo teplé, pivo studené. Po obědě směr Žádovice, naposledy k Poláškům na dvě. Cestou si Patroš ve stoupání trochu lehl, vycvakl a chtěl vystoupit na druhou nohu. Jediný pád za celý týden. Od Polášků už jen domů na ubytování. Hlášení Caca, opět bezchybné, předal Tučňákovi, to se musí vidět. Večer dopíjíme a dojídáme zbytky a jde se spát, nebo koukat na fotbal. Parádní den.

Den 8.   6. 9. 2025: Odjezd domů

      A týdenní soustředění je u konce, uteklo to jako voda. Pobalíme věci, trochu pouklízíme, naložíme věci do aut. Poslední hlášení a předání slova náčelníkovi. Tento nám poděkoval za výkony na kolech za celý týden a popřál šťastnou cestu domů. Naposledy jsme si zakřičeli a hotovo.

      Hodnocení: Jelikož jsme se posunuli od Pálavy více na sever, tak terén podle toho vypadal. Přibylo více terénních vlnek, a dokonce i pár pořádných krpálů. Jestli si někdo proti tomu zabrblal, tak jen pro sebe, pod vousy. Za mě s výběrem místa a s výběrem tras jednotlivých etap velká spokojenost. Karel se snažil vymyslet to co nejméně po cestách a co nejvíce terénem, popř. Cyklostezky. Určitě se mu to povedlo. Zranění žádné, defekty skoro žádné. Počasí vyšlo parádně. Takže na závěr velké poděkování Karlovi, stejně tak zásobovačům a grilmistrům za servis kolem grilu a pitného režimu. A taky poděkování Pepíkovi, který nám všem ušetřil kupu kroků, když zajel, zašel pro cokoli, co bylo potřeba. Tak třikrát zdar týdennímu soustředění na Kyjovsku: Zdar, zdar, zdar. Jo, a těšíme se na příští rok, co Karel vymyslí.