Riva del Garda V 22. 9. – 30. 9. 2017
Peloton: Václav, Bříšek, Kačenka, Pepa, Zedník, Kuboš, Čižin, Smolda, Tona + Tomík, Chlupáč, Ládin, Tonda, Pavel, Luboš, Šolin + Šárka, Jirka, Luďa, Petr, Bára, Wilda, Petr, Eva, Pšéňa, Blažek, Pavel + Evča, Pepa + Marie, Zbyněk + Helena, Jindra, Pepa s Tomášem, Roman, Míra + Šárka
Vždy jsem se při zápisu z Gardy rozepisoval, popisoval různé výjezdy. Ne, že by už zde bylo vše vyjeto a sjeto, ale tentokrát se pokusím moc se nerozepisovat.
Opět to začalo „novoroční“ vyjížďkou. Vzpomínka na Gardu 2016. „Ty vole, Garda byla výborná, nedáme ji znovu, dokud na to máme…“ Tak tedy jo, určit termín, sehnat lidi na autobus, objednat autobus, objednat počasí atd.
Vše dobře dopadlo a 22. září 2017 v 19:00 vyrážíme z Broumova. Dopravu, tak jako vždy, zajišťuje společnost CDS Náchod a hlavní řidič Aleš. Jeho hláška „za léto jsem byl v Itálii 14x“ vypadá tak, že budeme v dobrých rukou. Při nakládání kol to už tak nevypadá a to ještě nevíme, co nás čeká dál. V Meziměstí nastupuje největší část teamu, další zastávky jsou v Polici, v Poříčí, Náchodě, Hradci a v Chlumci. Sestava je hodně podobná té loňské, základ je vždy stejný. Ale jako vždy se objevují nové tváře. Tentokrát na Gardu míří poprvé mladší Chlupáč s Pavlem, Jirka, Bára, Kraťas, Eva, Pepa s Marií, Zbyněk s Helou, Jindra a Míra se Šárkou. Doufám, že budou spokojeni.
Poslední nakládání v Chlumci a směr Praha a Riva. Tentokrát ne přes Mnichov, ale přes Budějovice a ne přes Brennero (dle řidiče, jsem dlouhej a kdoví jak to tam vypadá a že tam vlastně ani nesmím), no budiž. V autobuse panuje jako vždy dobrá až velmi dobrá zábava… Kořalky a piva je zatím dost (řidič – mám 200 piv, jsem zvědavý, kdo to vypije…). Cesta z Broumova do Rivy je dlouhá 950 km a trvá 15 maximálně 16 hodin, tentokrát máme najeto 1180 km, a cesta se protáhla na 20 hod. Řidič nás vzal na okružní a vyhlídkovou jízdu po Itálii, Benátky, Verona, co si člověk ještě může přát. V Benátkách už to pomalu vypadalo na to, že s námi najede na trajekt a odveze nás někam do tramtárie… V sobotu po 15. hodině jsme na místě! Hurá! Opět díky místnímu policejnímu šéfovi parkujeme na hlídaném parkovišti pro karavany. Ubytování opět v Residenci Spiaggia, která se stále nachází kousek od pláže. To by snad k cestě mohlo stačit.
Výlety. Jezdilo se hodně podobně jako v loňském roce. Jezdily se osvědčené trasy i něco málo nového. Letošní novinkou byl výjezd na Malga Campo. Dle „krojciku“ patří tento výjezd k tomu nejlepšímu na Gardě. Výjezd je to opravdu kvalitní, z Rivy do Dro rovinka, z Dro do Dreny už pěkný stoupáníčko, část pelotonu od zříceniny pokračuje dál na Sarche do baru a zbytek z Dreny stoupá 10 km po asfaltu, 16 serpentin, každá je označena svým jménem, prostě nekonečnej kopec… Cestou ještě Hopik s Petrem dokázali posbírat nějaké kešky. U chaty Malga Campo se sušíme a svačíme (Pšéňa nelení a veze si sklenici s tuňákem). Cesta dolů byla zpestřena píchnutím Hopíkova kola (rozměr 27,5), samozřejmě náhradní má na ubytování, nikdo ostatní tuto velikost neměl a těch dírek tam bylo povícero, ale naštěstí šel náhodou kolem Kuboš a dobrou radou problém vyřešil. Sjezd byl hodně dobrý a ještě vyšperkován hodně zajímavým pohledem na jezero, za mě jedním z nejhezčích vůbec. U chaty Monte Velo najíždíme na asfalt a valíme do Arca, super. V Arcu nám chvíli trvá, než se dostaneme na cyklostezku a po ní míříme do Rivy. Výjezd s námi absolvovali i Jiráskovi a doufám, že i oni byli spokojeni, šlapali výborně. Nejlíp samozřejmě šlapal Kraťas a jeho Éčko. Určitě dobrý výjezd.
Naše skupinka objela samozřejmě také Al Faggio. Tento oblíbený výjezd byl letos na počasí hodně bídný. Cestou nahoru nás chytil docela slušný liják a i teplota šla rapidně dolů. Na Al Faggiu už to bylo v pohodě, malé občerstvení, pivko a pak sjezd nazpátek k Ledru a do Rivy.
Dále se naše skupinka po delší době vrátila k výšlapu na Santa Barbaru. Zde počasí pro změnu parádní, teplíčko. Pod kopcem, v Loppiu, se ještě zastavujeme v cyklobaru na jedno a jde se na to. Rveme se statečně a netrvá zas tak dlouho a sedíme v baru Martinelli v Ronzu. Zde pivko a znalci čaj (s rumem)… Na Barbaře krátká zastávka na svačinu a hurá na sjezd, lesem, trochu bloudíme, ale jedeme. V jednom místě Šárka nezvládla na šutrech kolo a vystoupila si jinak než by si asi přála. Je celkem pobouchaná, ruka naražená, modřiny určitě budou (a byly), ale dolů sjela statečně (určitě se dost trápila). Netrefili jsme se přímo do Arca, ale asi 2 km před a v celkem hustém provozu tam sjíždíme a opět po cyklostezce směr Riva. Taky určitě dobrý výjezd.
Dalším výjezdem bylo všemi oblíbené Tremalzo. Část teamu to dává od jezera a ti pohodlnější by rádi nahoru autobusem, tak jako vždy. No ti co jeli od vody, věděli co je čeká a připravili se na to. My v autobuse jsme snad už ani nebyli překvapeni, když Aleš (řidič) v první serpentině udělal jezdeckou chybu a zapadl (v září). Kola z vleku ven, vlek odpojit, vlek odtlačit z cesty a někteří odjezd vzhůru a někteří čekat než se autobus nahoře otočí a sjede k vleku, vlek připojit a pak se teprve vydat za zbytkem. Řidič svůj „dobrý“ den zakončil odřením půlky autobusu, ale to už bylo na hlavní, kde jezdí kamióny, prý to byla do Rivy cesta hrůzy. Vždy jsme si říkali, že Tremalzo pošlapeme celé, tentokrát nám už k tomu moc nechybělo. Kopec se dal šlapat, malej Tomáš Vlach si s ním poradil parádně. Na konci asfaltky nás čeká Albergo Ristorante Garda, kde se každý podle svého občerstvuje. Po této zastávce nás ještě čekají 2 km po šotolině k tunelu. Zde pravidelné focení a teď už to nejhezčí z Gardy. Sjezd do sedla Passo Nota, nebo jak říkáme my „k Orlandovi“, je prostě parádní, zastavujeme, kocháme se, fotí se, tak jako vždy super. Před chatou svačíme a opět dobrý nápad, litr bílého, toto se několikrát zopakovalo a frčíme na „lesní bary“. Kuboš se fotí s moc pěknou obsluhou, bellissima. Lesní bary jsou totálně vypitý, rozlili jsme poslední litr vína a po krátké pauze sjíždíme k Ledru. Zde jsme chtěli dát jedno, ale čas běží a jedeme raději dolů do Rivy. Kousek před vjezdem na asfaltku potkává pád našeho nejzkušenějšího bikera, Kuboše. Lehce zavadil o skálu a řidítka se mu chtěla podívat do boku, kam si udělala pěknou cestu. Na místě byla Kubošovi poskytnuta první pomoc a na ubytování pomoc skoro odborná (Bříšek před začátkem zákroku vedl řeč ve smyslu, že Kuboš byl dobrým kamarádem), přesto došlo k zanícení rány a k další léčbě v nemocnici (Kubošovi paměti k této příhodě jsou přílohou zápisu).
Jeden den byl odpočinkový, ten po Tremalzu, Kuboš si líže rány, část teamu se poflakuje po Rivě, v místním nákupním centru utrácejí evropské koruny a sbírají síly na večer a další dny. Já jsem tento volný den vyplnil ještě jednou výjezdem po Via Ponale k Ledru. Nevím, jestli se sem ještě někdy vrátíme a s touto parádní cestou jak nahoru, tak dolů jsem se ještě jednou musel náležitě rozloučit.
Pátek už byl takový rozlučkový s letošní Gardou. Ráno moc nespěcháme a po snídani se naše skupina (čítala snad 20 ks) vydává do Arca k pomníku legionářů. Cestou kupujeme kytici a po cyklostezce šlapeme do Arca. Kytice je položena, státní hymnu jsme také zazpívali. Je pěkný den, tak sedáme na místním náměstí na zahrádku a občerstvujeme se. Po příjezdu do Rivy krátká pauza na odpočinek a po 15. hodině razíme do Devy, do restaurace Al Chioschetto. Zde jsme v loňském roce zažili gurmánský zážitek a ten si teď jedeme zopakovat. Dopadlo to, jak jsme předpokládali, výborný. Nacpali jsme se pěkně, napili jsme se také pěkně (někteří moc pěkně) a sešup do Rivy. Tato jízda byla okořeněna pár lehkými pády a tím letošní cyklistická Garda končí.
Skupinka kolem Pepy a Tomáše toho najezdila o něco více a i ty jejich kopce a kilometry byly o něčem jiném než ty naše. Této skupinky se chytla Eva (nováček na Gardě) a musím říct, že byla „neskutečná“, Závodníků se držela a nedala jim šanci ji setřást. A to Eva i slušně pařila… Myslím, že to bylo ve čtvrtek, když Tomáš říkal, že poprvé Evě ujel…
Došlo i na oblíbené ferraty. Borci zdolali např. ferratu Ernesto Che Guevary nad městečkem Pietramurata. I oni si to určitě užili. Tento výšlap byl zpestřen Pepou, který se trochu ztratil, nebo byl trochu ztracen, ale po 22. hodině úspěšně dorazil do Rivy.
Samozřejmě, že jsme pořád neseděli na kolech a nešlapali. Tento týden jsme si užívali zaslouženého volna a dovolené a tím i patřičné zábavy. Zedník se stal opět dědkem, tak to poctivě slavil. Kuboš dostal před pár lety k 60. narozeninám „třílitrovou“ láhev rumu a tato nám dělala společnost asi tak do středy. Na ranní kalíšek se u nás na pokoji vždy pár zájemců objevilo, a hláška „a zmizel“ byla na denním pořádku. Pilo se opět vynikající místní víno ve větším balení. Večery jsme opět trávili v „našem“ baru na pláži. Popíjelo se, tancovalo, zkrátka vládla pohoda. Jeden večer připlaval k baru i slavný přemožitel kanálu La Manche, František Venclovský. No nebyl to úplně p. Venclovský, ale Olda Čížek a jeho vrcholné číslo. To stálo za to, Olda ale neslevuje, následuje Pavel Ploc… Myslím, že i ty večery jsme si řádně užili. Při večerních návratech si už Smolda, po loňské zkušenosti, dával pozor kam naráží. Jednou to malinko podcenil a docela dlouho jsme se tímto jeho výkonem bavili… Také jsme si dali na závěr večera i takový zvláštní pánský taneček… Zábava nebyla pouze po nocích, jedno pěkné odpoledne nám na balkóně, pro zábavu procházejících turistů, zpívají dvě nadějné zpěvačky, taky dobrý. S koupáním to nebylo letos tak slavný jako v loňském roce, ale i letos se našli pravidelní plavci. A to by asi už taky stačilo.
V sobotu v 09:00 opouštíme Rivu a jedeme domů. Cesta tentokrát ubíhá celkem v pohodě, přes Brennero. Pivo samozřejmě došlo. V 01:00 končí výstupem broumovské kliky z autobusu letošní Riva del Garda.
Co říci závěrem. Garda tak jako vždy parádní. Počasí bylo o něco málo slabší než v loni. Kilometry jsme nějaké najeli, defekty v normě, zranění taky v normě… Zábava snad dobrá, spokojenost snad taky. Myslím, že jsme si ten týden užili všichni. Doprava byla za ty roky jasně nejslabší. Nevím, jestli ještě někdy na Gardu vyrazíme, myslím, že v příštím roce to asi nebude. Dohodli jsme se, že se vrátíme k výjezdům, kterými jsme začínali, tj. na dva, tři dny, buď s vlastním dojezdem, nebo kola naložit na auta. V každým případě bude potřeba vozidlo, které naloží bagáž, s brašnami se už asi nikomu chtít jet nebude. Je potřeba něco navrhnout.